Jiří Chlumský

* 1932

  • „Když skončila válka, ptal jsem se, kde je Frau Decker. Chtěl jsem se na ni ještě podívat. Ona asi taky neměla čisté svědomí, však byla válka. Říkali, že Frau Decker s dalšími Němci naskákala do žebřiňáku plného sena, tam se schovali a vyjeli. Lidé je v půli cesty objevili a všechny je utloukli klacky. Byli to němečtí civilisté. Vzpomínám, jak Frau Decker mi vždycky říkala, že Češi jsou horší než Němci. Že bychom se divili, kolik udání chodí od Čechů. Němci ani tolik nepátrali po Češích, mnohem více se vzájemně udávali Češi. Vždycky jsme koukali jak vyorané myši, co se tady děje. Pomalu jsme se seznamovali s českou náturou všelijakých lidí. Bylo to hrozné.“

  • „Najednou se u nás objevila Frau Decker a říkala, že ví, co jsme tady udělali, a že se o nás postarala a do žádného koncentráku nepojedeme pod podmínkou, že já musím do večera odjet z Prahy. Tak mě maminka sbalila a odvezla mě do Chyšek u Milevska, kde jsem dodatečně nastoupil do školy, a tak rodina mohla i přes tento malér zůstat na svobodě.“

  • „Zorganizoval jsem odboj z party kluků. Škodili jsme Němcům. Dělali jsme všechno možné. Byli jsme takoví vlastenci. Bylo nám deset jedenáct let. Jednou jsme šli ze školy Šáreckou ulicí a já jsem řekl, že tam bydlí gestapák, že jim vymlátíme okna. Tak jsme těm Němcům kamením vymlátili okna bytu. Druhý den jsme přišli do školy a už tam byli Němci, bylo vyšetřování. Protože jsem všechno vedl, dostal jsem trojku z mravů, celá parta dvojky z mravů. Mně ještě přidali trest, že celá rodina pojede do koncentráku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 13.04.2023

    (audio)
    délka: 01:59:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nebyl bys dobrý socialistický inženýr

Jiří Chlumský, 1943
Jiří Chlumský, 1943
zdroj: pamětník

Jiří Chlumský se narodil 21. září 1932 v Praze do rodiny malíře pokojů Jana Chlumského. Jeho matka Marie, rozená Dudařová, pocházela z Chyšky u Milevska a byla dcerou bývalého legionáře, který po první světové válce dostal malé hospodářství. Jiří Chlumský vyrůstal v Praze 6 poblíž Vítězného náměstí, které bylo za Protektorátu Čechy a Morava baštou gestapa a wehrmachtu. Ve svých deseti letech si hrál s kluky na odbojáře a kameny rozbili okna bytu jednoho z příslušníků gestapa. Rodinu kvůli tomu měli poslat do koncentračního tábora. Zachránila je sousedka, mladá Němka, která pracovala na gestapu. Jiří Chlumský však musel opustit Prahu, proto ho matka odvezla k babičce do Chyšek u Milevska, kde chodil zhruba dva roky do školy. V roce 1951 absolvoval reálné gymnázium, na vysokou školu strojní ho však nepřijali, protože byl synem živnostníka. Pracoval patnáct let v podniku Projekta jako kreslič, dálkově vystudoval střední průmyslovou školu. Poté pracoval ve Státním ústavu rekonstrukce památkových objektů, časem si doplnil vzdělání a stal se protipožárním specialistou. V srpnu 1968 byl svědkem zastřelení mladé ženy sovětskými okupanty v Praze na Klárově. Nikdy nevstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 2023 žil v Praze.