Ivo Čagánek

* 1937  

  • „Tehdy jsme jezdili jako experti do zahraničí. Do Afriky pomáhat rozjet nebo udržovat výrobu. Já jsem byl v Ghaně třikrát. Když jsem měl 30 let, když jsem měl 40 let a potom v důchodu. Poprvé jsme tam zajížděli obuvnickou továrnu a já jsem tam zajížděl malou gumárničku. Podruhé jsem nastoupil do hlavního města, do Accry, a tam jsme se vždycky střídali po dvou letech a udržovali jsme tam výrobu. To se jmenovalo Ghana Rubber Products. Ghanská gumárna, kde se vyráběly hlavně plážové sandály mezi prsty, to byla taková lidová obuv. No nějaké ty mechovky pro obuvníky, gumové koberečky do aut a takové. Potom, už jsem měl 60 roků a kolega potřeboval vystřídat, tak jsem ho na rok vystřídal. Ale v těch letech 77-79 to byla ještě blbá doba, ale oni potřebovali, aby tam někdo byl a komunisté měli rádi dolárky a oni nás tehdy očesávali. Když se jelo přes tu Polytechnu, tak polovinu mého platu dostala Polytechna, zbytek jsem měl já.“

  • „Ráno jsem chodil jako provozní chemik na šest hodin do práce. Cítili jsme už v trolejbuse, že se něco děje. Přijdeme do práce, lítaly už letadla, ty Andule, nebo jak se tomu říkalo, jak převážely ty tanky a těžký zbrojní materiál. A ve fabrice bylo pozdvižení. Ve fabrice se začalo vysílat, tam byl tam rozhlas, a to byl ilegální vysílač. Pak tady začaly přijíždět tanky a lidi, jak viděli, jak ty tanky přijíždí a jak se tady motají, tak se začaly směrníky obracet. A oni třeba chtěli jet na Otrokovice a nevěděli, co mají dělat. To bylo všechno přetočené opačně.“

  • „Střílelo se v ulicích, lítaly kulky. Nakoukli jsme škvírou ve dveřích, co se děje, a museli jsme zalézt do sklepa. Až tam byla armáda, teprve jsme mohli vyjít. Asi čtrnáct dní jsme žili ve sklepech. Všichni, celá čtvrť. Tak to bylo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 26.08.2020

    (audio)
    délka: 01:35:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisté měli rádi dolary, tak nás tenkrát očesávali

Ivo Čagánek v 50. letech
Ivo Čagánek v 50. letech
zdroj: Archiv pamětníka

Ivo Čagánek se narodil 17. července 1937 ve Zlíně. Do svých 15 let vyrůstal v Uherském Brodě. Otec Ferdinand pracoval jako účetní v živnostenské záložně, matka Marie se starala o domácnost. Jeho strýcem byl Rudolf Čagánek, člen československé perutě RAF v období druhé světové války. V dubnu 1945 zažil pamětník přestřelky během osvobozování Uherského Brodu. Po roce 1948 byl otec v politickém procesu odsouzen, vězněn a následně poslán do uranových dolů v Jáchymově. Rovněž po únorovém převratu dědeček Josef Kunčík, veterán z první světové války, přišel o vlastní pekařství. V 50. letech Ivo Čagánek vystudoval střední průmyslovou školu chemickou v tehdejším Gottwaldově. Po absolvování povinné vojenské služby v Brně a Znojmě nastoupil do závodů Svit. Coby zaměstnanec Svitu jezdíval pracovně do Ghany, kde pomáhal zavádět gumárenskou výrobu. V lednu 1989 se stal svědkem událostí během Palachova týdne v Praze. V době natáčení rozhovoru (2020) žil Ivo Čagánek ve Zlíně.