Vlasta Bůtová

* 1933

  • „Když jsme pak vstoupili do zemědělského družstva, museli jsme krávy a všechno odevzdat. Komunisti se zkrátka špatně zachovali. Mého strýce nevystěhovali, ale musel pracovat na státním statku v Bělé pod Bezdězem. A my že jsme vstoupili do družstva, tak si mysleli, že jsme způsobili to, že oni byli postižení. Ale to nebyla pravda. Protože pro otce jako pro malého zemědělce, který se staral o tři děti, to bylo vysvobození. A tatínek, který neměl de facto žádné vzdělání, si vedl od mládí deník, kam si psal všechny výdaje, tak v družstvu dělal prvního účetního. Mezi námi a strýcem tak vzniklo velké nepřátelství. Můj strýc, který měl těch třicet hektarů, jednou jel, když jsem šla s dětmi od nádraží v Bělé pod Bezdězem, tak za mnou zastavil a říká: ‚Tak co, ty nafoukaná bído?!‘ Tím pádem vzniklo nepřátelství mezi námi jako obyčejnými lidmi a strýcem jako bývalým statkářem.“

  • „Taky se pamatuji na válečné časy, jak to všechno probíhalo v naší vesnici. Museli jsme odevzdávat mléko, vykupoval jej pan Valenta v bývalé zvoničce, kde se dříve zvonívalo, když někdo zemřel. Když tatínek obdělával pole kravkami, měli jsme tři krávy, a když krávy tahaly, bylo mléka strašně málo. V zimě, když krávy k tahání nepoužíval, bylo mléka více. Maminka zkrátka všechno mléko neodevzdávala a potají jej schovávala. Sbírala z mléka smetanu, ze které tajně stloukala máslo a tvaroh. Tajně to schovávala ve špajzu. Z cihel si udělala hranici a tam si schovávala smetanu a máslo, protože do obce chodily kontroly a prohlížely, jestli někdo něco neulívá.“

  • „Pamatuji si, jak zkrátka Němci utíkali přes naši vesnici a za nimi šla ruská armáda. Utíkali na Západ a tatínek mám ve sklepě udělal takový kryt, protože jsme čekali, že nás budou bombardovat. Ve sklepě jsme měli potraviny a všechno a byli jsme tam schovaní.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hrádek nad Nisou, 04.04.2022

    (audio)
    délka: 58:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vstup do JZD byl vysvobozením, ale rozeštval nás se strýcem statkářem

Pamětnice v roce 1952
Pamětnice v roce 1952
zdroj: Archiv pamětníka

Vlasta Bůtová, rozená Hamplová, se narodila 28. prosince 1933 v Plužné u Bělé pod Bezdězem do rodiny drobného zemědělce. Do místní obecné školy začala chodit v roce 1939 a později navštěvovala měšťanskou školu v Bělé pod Bezdězem. Její rodiče museli jako zemědělci odvádět povinné dodávky, které se však snažili obcházet a tajně si schovávali hospodářské plodiny a mléko. Po komunistickém převratu v únoru 1948 vstoupila rodina do jednotného zemědělského družstva. Jako malí rolníci získali vstupem mnoho výhod, dostali se ovšem do konfliktu se strýcem, který byl dříve největším statkářem v obci a patřilo mu třicet hektarů. Ten je vinil z toho, že mu JZD zabavilo polnosti a donutilo jej pracovat pro státní statek. V roce 1953 se pamětnice vdala za Otakara Bůtu, který později pracoval pro Vojenské lesy a statky ve Stráži pod Ralskem. Rok 1968 prožila v Mimoni, kde žila ve strachu ze sovětských jednotek. Po návratu z rodičovské dovolené pracovala nejprve v zahradnictví v Mimoni, později v jeslích a v několika školkách. Po odchodu do důchodu se s manželem odstěhovali do Plužné, kde manžel založil myslivecký spolek a věnoval se včelařství. V době natáčení (2022) žila pamětnice v Hrádku nad Nisou.