Německý vozka nikdy neviděl tak rychlé běžce. Utíkali jsme přes hranice
Stáhnout obrázek
Václav Bureš se narodil 28. září 1947 v Mariánských Lázních. Jeho otec Rudolf Bureš a matka Eva, rozená Flégrová, pocházeli z protestantských českých komunit, které se v 18. století usadily v pruském Slezsku. Otec během druhé světové války sloužil v německém námořnictvu, po válce byl v britském zajetí a po roce 1946 se přestěhoval za repatriovanou manželkou do Tří Seker v západočeském pohraničí, kde pracoval jako hajný. Příbuzní ze strany otce se po válce přesunuli do Německa – Vestfálska. Václav Bureš absolvoval základní školu ve Třech Sekerách a v Mariánských Lázních a poté lesnické učiliště v Lesné u Tachova. Po absolvování vojenské služby v letech 1966–1968 v Jeseníku nezískal místo v oboru a pracoval jako řidič v Mariánských Lázních a na pile v Lázních Kynžvart. V letech 1969–1970 navštěvoval příbuzné v Německu, ale v roce 1971 mu další žádost o výjezd do SRN zamítli. Nespokojený s poměry a pod tlakem normalizace se rozhodl emigrovat. V roce 1971 se nechal zaměstnat na uranovém dole Dyleň, který ležel v hraničním pásmu. Znal terén i pohraniční režim. 18. září 1971 pod záminkou pracovní cesty projel se svým kamarádem Antonínem Belancem kontrolou Pohraniční stráže. Poblíž šachty Dyleň nechali traktor, poté pěšky překročili hranici u Kajetánské cesty. Útěk proběhl bez incidentu díky znalosti prostředí a nedbalosti hlídek. V Německu se přihlásili jako uprchlíci v táboře Zirndorf u Norimberku. Václav Bureš byl vyslýchán americkými úřady, patrně CIA. Jeho přítel Belanec se pod nátlakem rodiny vrátil a v Československu ho odsoudili k šestiměsíčnímu trestu s podmínečným dvouletým odkladem. Václav Bureš zůstal v SRN, kde začal nový život. V nepřítomnosti byl odsouzen k ročnímu nepodmíněnému trestu za nedovolené opuštění republiky. V Německu pracoval jako řidič kamionu. V roce 1973 za ním emigrovala Olga Hrůzová, s níž se následně oženil, postavili si dům a vychovali syna a dceru. Po roce 1989 navštívil znovu Československo a obnovil rodinné kontakty, mimo jiné i s Antonínem Belancem. V roce 2025 žil v Německu a byl již vdovec.
