Peter Briess

* 1931

  • „Můj dědeček zemřel v lednu 1942. Hrozné. Obdivuhodné bylo, že moje babička, Paula Briess, dokázala k překvapení všech získat povolení, aby ho mohla pohřbít na židovském hřbitově v Olomouci. A tam leží dodnes. A jak čas běžel, byl jsem nakonec rád, že nemusel zažít ty hrůzy, kterými jeho žena a jeho dcera a ostatní příbuzní trpěli o šest nebo sedm měsíců později. Protože je všechny poslali do Terezína na konci července, uprostřed horkého léta 1942. V té době plynové komory Osvětimi zřejmě ještě nebyly v provozu. V Terezíně strávili jen dva nebo tři týdny, myslím, že to bylo dvacet dní, než je nacpali do dobytčích vagonů, kde se horkem nedalo dýchat, a poslali je na relativně krátkou cestu z Terezína do Osvětimi, ale na dlouhou cestu na východ do místa v Bělorusku, které se jmenovalo Baranoviči. Ta cesta musela trvat více dní a myšlenka na to, co museli zažívat během těch dní, je pro mne nepředstavitelná. Dojeli do Baranoviči a soudě podle písemných zpráv, které mám doma, je vysadili z vagonů, řekli jim, aby na stanici nechali svá zavazadla, a donutili je pochodovat několik kilometrů do lesa, kde spatřili vykopané jámy plné mrtvých těl. A pak je chladnokrevně střelili do hlavy.“

  • „V prvních několika měsících, kdy jsme žili v Anglii a v Harpendenu, jsem pravidelně psal dopisy mým prarodičům – Schulhofovým a Briessovým. Stále ty dopisy mám a je to až k nevíře, protože za války byli moji prarodiče samozřejmě také vyhnáni z jejich domu a šli bydlet k Anušce (hospodyni). Anuška bydlela v Holicích v malé chatě se dvěma pokoji. Žili u Anušky a ona se ně starala ve své malé chaloupce v Holicích za Olomoucí. Až do vypuknutí války, během července a srpna, jsme pořád mohli posílat dopisy přímo do Olomouce. Ale potom už nešlo komunikovat napřímo s Olomoucí poštou, protože po 1. září vypukla válka. Nicméně moji rodiče měli přátele, kteří žili ve Švýcarsku v Montreux, a ta dáma se stala kanálem, přes nějž jsme mohli pokračovat v komunikaci s jejich rodiči až do přibližně do roku 1942, kdy začaly deportace do Terezína.“

  • „Jednoho dne, a nejsem si přesně jistý, kdy to bylo – tato informace pochází od mého otce, který mi to řekl o mnoho let později v Anglii: Adjutant velitele gestapa ve městě přišel k jeho domu, zaklepal na dveře bytu a řekl: 'Pane Briessi, musíte se vystěhovat. Bude tu bydlet pan velitel.' Podle toho, co mi otec říkal, se zdá, že se mu podařilo dostatečně duchapřítomně odpovědět adjutantovi: 'Ano, dobře, váš velitel zde může bydlet, může si vzít můj byt, ale za to sežene pro mne a mou rodinu výjezdní doklady k opuštění Olomouce.' A oni s tím souhlasili. V té době měli Němci větší zájem sebrat všechny peníze, které mohli, a zbavit se Židů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Londýn, 02.02.2026

    (audio)
    délka: 01:25:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 03.02.2026

    (audio)
    délka: 01:09:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měli jsme víc štěstí než jiní

Peter Briess, pětadvacetiletý
Peter Briess, pětadvacetiletý
zdroj: Archiv pamětníka

Peter Briess se narodil 12. září 1931 v Olomouci do vážené židovské rodiny obchodníků. Jeho pradědeček Ignác Briess junior založil roku 1870 v Olomouci obchod s luštěninami, osivem a sladem, který později vedli pamětníkův dědeček Theodor Briess a Peterův otec Hans Briess, úspěšný potravinářský obchodník. Rodina žila od roku 1935 ve funkcionalistické vile Na Vozovce 12, kterou navrhl Jacques Groag. Poklidný život skončil 15. března 1939, kdy sedmiletý Peter viděl z okna pochodující německé vojáky. Hans a Theodor Briessovi byli zatčeni a nacisté oznámili konfiskaci majetku. Hans Briess však projevil mimořádnou duchapřítomnost: když gestapo požadovalo ubytování velitele v jejich domě, podmínil to povolením k vystěhování. Tento krok zachránil život jemu, manželce Else Briessové i dětem Peterovi a Haně. Rodina uprchla 30. června 1939 přes Německo do Holandska a následně do Anglie, kam dorazila 2. července 1939. Peter navštěvoval školy v Sussexu a Harpendenu a rychle se adaptoval. V letech 1949–1951 sloužil v britském letectvu RAF. Poté studoval chemii na Ženevské univerzitě, kde roku 1954 absolvoval. Po návratu do Londýna pracoval Peter Briess ve farmaceutickém průmyslu, později v oblasti potravinových doplňků a od sedmdesátých let také v podnikání s farmaceutickými zařízeními. Společně se synem se později věnoval i nemovitostem. Osudy příbuzných, kteří zůstali v Československu, byly tragické: mnozí členové rozsáhlé rodiny zahynuli v Terezíně, Osvětimi či při masových popravách v Bělorusku. Po roce 1989 Peter a jeho sestra Hana Briessovi úspěšně restituovali rodný dům v Olomouci a po rozsáhlé rekonstrukci mu vrátili původní krásu. V roce 2026 žil Peter Briess v Londýně.