Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Peter Briess (* 1931)

• Peter Briess se narodil 12. září 1931 v Olomouci v židovské rodině obchodníků

• otec Hans Briess vedl rodinný podnik s luštěninami, osivem a sladem

• po okupaci 15. března 1939 byli Hans Briess a dědeček Theodor Briess zatčeni a byl jim zabavený majetek

• Hans Briess vyjednal povolení k emigraci výměnou za ubytování velitele gestapa v jejich domě

• rodina v roce 1939 uprchla přes Německo do Anglie

• Peter Briess navštěvoval školy v Sussexu a Harpendenu, rychle si osvojil angličtinu

• v letech 1949–1951 absolvoval vojenskou službu v RAF

• studoval chemii na Ženevské univerzitě, promoval v roce 1954

• pracoval ve farmacii, potravinových doplňcích a později v nemovitostech

• v roce 2026 žil v Londýně

Nebýt funkcionalistického skvostu od známého olomouckého architekta, následovali by Briessovi pravděpodobně tragický osud mnohých svých židovských příbuzných. „Naštěstí“ se jejich dům zalíbil německému veliteli.

Dětství v prosperující Olomouci 

Když se Peter Briess 12. září 1931 narodil na židovský nový rok v Olomouci, vyrůstal v prostředí, které spojovalo prosperitu první republiky, silné rodinné vazby a hluboké židovské tradice. Byl to svět, který počátkem války zmizel a už se nikdy nevrátil. V roce 1935 nechal Peterův otec Hans Briess postavit moderní funkcionalistický dům na adrese Na Vozovce 12, jehož architektem byl významný olomoucký rodák Jacques Groag. V přízemí žili pamětníkovi prarodiče Theodor a Paula Briessovi, v patře jeho rodiče Hans a Else Briessovi, s dětmi Peterem a o pět let mladší Hanou. V suterénu bydlela ještě hospodyně Anuška, laskavá žena, oddaná rodině i domu. 

Matka pamětníka Else Briessová, rozená Schulhofová, pocházela z významné ostravské rodiny Picků. Její dědeček Emil Pick vybudoval prosperující velkoobchod a výrobu kožedělného zboží, v němž pokračoval i jeho syn Otto Pick. Otec Else Briessové, pamětníkův druhý dědeček, Karl Schulhof, vedl v Olomouci podnik na výrobu jutových lan a po odchodu do důchodu učil v židovské škole při olomoucké synagoze. 

Rod Briessů měl dlouhou obchodní tradici. Pradědeček Ignác Briess junior se z Přerova do Olomouce přistěhoval v roce 1870 a založil obchod s luštěninami a osivem a sladem. Jeho syn, pamětníkův dědeček Theodor Briess a později i Hans Briess, pamětníkův otec, pokračovali v rodinném podnikání, které zásobovalo pekárny a pivovary v širokém okolí.

Dům, který je zachránil

Malý Peter vyrůstal v prostředí kulturně bohatého města. Chodil do české školy, ale zatímco se rodiče domlouvali německy, ostatně to byl jejich rodný jazyk, děti němčinu nepoužívaly. Trávil dny v zahradě, v parku nebo u maminčiny sestry Herty Graetzerové a jejích dcer Evy a Anity.  „Měli jsme velké štěstí, že jsme žili ve svobodné a prosperující společnosti za prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka“, vzpomíná na první republiku pamětník. Poklidný a bezpečný život netrval dlouho.   15. března 1939 spatřil sedmiletý Peter z okna německé vojáky pochodovat ulicí. „Nechápal jsem, co se děje, ale cítil jsem, že je to něco nebezpečného,“ vypráví pamětník. Vojáci v nedalekém lesíku založili tábor a krátce nato pamětníkova otce a dědečka zatkli. Nacisté je týden věznili, vyslýchali a oznámili jim, že všechen jejich majetek bude zkonfiskován. Výslechy pokračovaly i poté, co je pustili domů. Jen malý Peter ani jeho sestra Hana nic netušili, stejně jako nevěděli nic o tom, co se v Německu i v Československu dělo v souvislosti s nástupem nacismu. Rodiče se vždycky snažili děti chránit a nic jim neříkali.

Až o mnoho let později se Peter Briess od svého otce dozvěděl, co následovalo a jak se mu podařilo zachránit rodinu. Jednoho dne zaklepal na dveře německý důstojník a oznámil jim, že se do jejich domu nastěhuje velitel gestapa. Hans Briess zachoval chladnou hlavu: „Ano, váš velitel v něm může bydlet, ale jen pokud mé rodině zajistí povolení vystěhovat se z Československa,“ řekl tehdy. Bylo to rozhodnutí, které zachránilo životy manželů Briessových a jejich dětí, ale znamenalo opustit rodiče, tetu Hertu i širší rodinu.

Útěk z Olomouce

Směli si vzít jen jedno zavazadlo a 30. června 1939 se na olomouckém nádraží rozloučili s prarodiči. „Už jsme je nikdy neviděli,“ vzpomíná Peter Briess. Cesta přes Německo byla plná kontrol a ponižování.  Teprve v dosud svobodném Holandsku pocítili úlevu. Odtud pokračovali lodí do Anglie a vlakem do Londýna.

V Londýně jim pomohl otcův bratranec, který složil povinnou finanční záruku. „Bylo to nějakých padesát liber, ale tehdy to byla značná částka,“ vzpomíná Peter Briess. Rodina dorazila do Anglie 2. července 1939 a usadili se v malém domku na Edgware Road. Prozřetelný Hans Briess totiž už začátkem roku vycestoval do Anglie, aby připravil půdu pro vystěhování.

Peterovy sestřenice Eva a Anita Graetzerovy přijely do Anglie už v dubnu 1939 jedním z vlaků Nicholase Wintona. Malého Petera poslali do školy v Sussexu, ale nelíbilo se mu tam, ředitel byl přísný, děti trestal rákoskou, a tak ho rodiče po týdnu ze školy vzali zpět. Když v září vypukla válka, otec rodinu narychlo přesunul do Devonshire, ale už v listopadu téhož roku přesídlili do Harpendemu. Tam Peter navštěvoval přípravnou školu, kde si rychle osvojil angličtinu. Hans Briess, přestože se ženou mezi sebou stále mluvili německy, nabádal děti, aby se učili anglicky. A tak se stalo, že během dvou let malý Peter začal český jazyk pomalu zapomínat.

Tragický osud příbuzných, kteří zůstali v Československu

Malý Peter psal prarodičům Briessovým, dokud to bylo možné. I oni museli dům opustit – vzala si je k sobě hospodyně Anuška. Starala se o ně dva a půl roku ve svém maličkém dvoupokojovém domku v Holicích. Dopisy si Briessovi posílali přes známé v neutrálním Švýcarsku, ale po roce 1942, kdy začaly deportace, korespondence ustala.

V listopadu 1939 zemřel dědeček z matčiny strany Karl Schulhof na infarkt. Jeho manželka, Peterova babička, Ida Schulhofová a její syn Erich Schulhof, pamětníkův strýc, byli v roce 1943 deportováni do Terezína a následně do Osvětimi. Idu Schulhofovou poslali rovnou do plynové komory, pamětníkův strýc Erich zemřel na tyfus, vyčerpaný nucenými pracemi. 

Podobný osud čekal i rodinu Briessových. Pamětníkův dědeček Theodor Briess zemřel v lednu 1942 přirozenou smrtí, ale pamětníkovu babičku Paulu Briessovou, tetu Hertu Graetzerovou a jejího manžela Siegfrieda Graetzera deportovali do Terezína a následně do Běloruska, kde je v lese u obce Baranaviči zastřelili a pohřbili do masových hrobů. Oběťmi holocaustu byli i mnozí další příbuzní z rodiny Picků a Schulhofů včetně Otto Picka. „Vždycky si říkám, co tito slušní a čestní lidé komu udělali,“ vzpomíná Peter Briess.

Ticho, které bolelo

V roce 1946 se pamětníkův otec nakrátko vrátil do Olomouce. Navštívil bývalé hospodyně Anušku a Lidku, která pracovala u Schulhofů, a ty mu předaly veškeré jejich dopisy i rodinné fotografie. „Nikdy mi neřekl, co přesně zjistil, a já se bál zeptat,“ vypráví pamětník. 

Peter Briess studoval v Anglii až do roku 1949, poté nastoupil vojenskou službu v RAF a následně odešel do Švýcarska studovat chemii. Po absolutoriu na Ženevské univerzitě v roce 1954 se vrátil do Londýna a začal pracovat ve farmaceutickém průmyslu. Jeho otec se mezitím stal úspěšným obchodníkem v potravinářském průmyslu a rodina získala britské občanství. V roce 1966 se pamětník v Londýně seznámil s lékařkou Anne-Marie Schwarzovou z Brna, vzali se a o dva roky později se jim narodil syn David.

Návraty do Olomouce a restituce

Po smrti Hanse Briesse v roce 1973 každý rok strávili zbylí členové rodiny prodloužený víkend v jiném evropském městě. V polovině osmdesátých let je napadlo, že by mohli zajet do Prahy, ale Peter Briess ani jeho sestra s maminkou československá víza nedostali.  V listopadu 1989 byla už Peterova maminka hodně nemocná, ale pádu komunismu se dožila.

Pamětník pracoval od sedmdesátých let až do roku 1991, kdy firmu prodal, ve farmacii a potravinových doplňcích. S holandským partnerem zároveň až do roku 1998 podnikali v oboru farmaceutických zařízení. Třetím byznysem, v němž se pamětník se synem dosud realizují, jsou nemovitosti.

Protože se Hana a Peter Briessovi narodili v Československu, měli právo restituovat rodný dům, do kterého komunisté šedesát let neinvestovali ani korunu. Ze zahrady zbyla jen polovina - v sedmdesátých letech na ní vyrostl panelák. „Ale nám to nevadilo,“ říká pamětník. Trvalo patnáct let, než sourozenci Briessovi našetřili z nájmu dost peněz, aby mohli dům opravit a vybudovat v něm šest bytových jednotek na pronájem, ale dnes vila opět září novotou jako za dob první republiky.