V roce 1968 jsem protestoval proti invazi do Československa. To mi pomohlo stát se tím, kým jsem chtěl být
Stáhnout obrázek
Michael Brack se narodil v březnu 1949 a vyrůstal v poválečném Berlíně. Stavba Berlínské zdi rozdělila jeho rodinu. Během dospívání odkrýval lživou povahu komunistického režimu, poslouchal Beatles a Rolling Stones, nechal si narůst dlouhé vlasy, jezdil na koncerty rockové hudby. V létě 1968 se také několikrát vydal do Prahy, kde mu učarovala uvolněná atmosféra. Když se 21. srpna 1968 z rádia dozvěděl o vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, ihned se rozhodl jednat. S kamarádem Wolfgangem Püschelem vzali barvu a štětce a v noci popsali zdi u nádraží: „Es lebe Dubček!“, „Freiheit für die ČSSR!“ (Ať žije Dubček! Svobodu Československu!) Když potom probíhalo zatýkání osob vyjadřujících protest proti situaci v Československu, Michael Brack se na tři týdny ukryl u příbuzných na statku. Tajná policie Stasi ho nečekaně zatkla až na podzim 1969. V různých věznicích strávil několik týdnů. Po propuštění z vazby se ho ujal disident Gerd Poppe s manželkou Ulrikou. V jejich berlínském bytě se seznámil také s písničkářem Wolfem Biermannem, malířkou Bärbel Bohley a dalšími disidenty. Přátelé mu dopomohli ke studijnímu místu, avšak studium herectví a divadelních věd musel opustit kvůli povolávacímu rozkazu. Sloužil u tzv. Bausoldaten, tedy ve stavební jednotce, obdobě českého PTP. Po svatbě se s manželkou odstěhoval na statek v obci Hartmannsdorf u Berlína. Choval ovce, na statku hostil schůzky východoněmeckých disidentů, materiálně podporoval také hnutí Solidarita v Polsku. Po pádu Berlínské zdi založil Michael Brack místní buňku Nového fóra a v komunálních volbách na podzim roku 1990 byl zvolen starostou Hartmannsdorfu, načež zároveň vystudoval správní právo. Po odchodu do důchodu působí jako pamětník a průvodce v někdejší věznici Stasi v berlínském Hohenschönhausenu. V roce 2025 byl vyznamenán Spolkovým řádem za zásluhy.