Václav Boška

* 1960

  • „Z Benešova jsme vyjížděli v devatenáct hodin. Mrzlo, byla hrozná zima. Jeli jsme celou noc a do Jaroměře jsme přijeli v devět hodin ráno. Cestou jsme se snažili napsat dopisy domů, protože z kasáren před odjezdem to již nešlo. A cítili jsme, že se něco děje. Dopisy jsme při zastávkách, kdy nám lidé přinášeli čaj, dávali jim, aby je poslali. Paneláky svítily, lidé stáli na balkonech. K ránu jsme projížděli Hradcem Králové. Jako řidiči jsme museli jet s hlavou venku, zevnitř nebylo nic vidět. Hrozně jsme promrzli. Navíc se do kolon začala míchat civilní auta, jejichž řidiči jeli do práce. Vůbec si neuvědomovali, že když přibrzdí, my na pásech tak rychle nezastavíme. Různě jsme proto kličkovali na silnici, dostávali jsme se i do protisměru. Často pásy byly již opotřebené, na zledovatělé cestě jely smykem, nebrzdily. Bylo to velmi nebezpečné i pro ty civilisty, kteří si neuvědomovali, co se děje.“

  • „V Jaroměři začal výcvik boje [ve městě]. Dokonce se říkalo, že nám vymění velitele, ale k tomu nedošlo. Objevily se zprávy, že pojedeme do Polska, může se stát, že na nás budou házet zápalné láhve, nebudeme tam vítaní a budeme se muset Polákům bránit. Důstojníci říkali: ,Až někdo z kamarádů bude hořet, sami pochopíte, že když proti vám někdo poběží se zápalnou lahví, budete muset střílet, abyste neshořeli sami.ʻ“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Střítež u Volyně, 07.11.2015

    (audio)
    délka: 32:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Polský rok 1980 a československá reakce na něj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kvůli Polsku jsme cvičili boj ve městě

Václav Boška v roce 1980
Václav Boška v roce 1980
zdroj: Václav Boška

Václav Boška se narodil 20. července 1960. Celý život bydlí ve Stříteži u Volyně. Od dětství inklinuje k přírodě. V říjnu 1979 nastoupil povinnou vojenskou službu a v prosinci 1980 se účastnil jako řidič BVP-1 u 1. roty 1. praporu 79. motostřeleckého pluku (VÚ 6175) v Benešově, cvičení Krkonoše 1980. V říjnu 1981 po návratu do civilu nastoupil zpět do zaměstnání v ČZ Strakonice. O rok později se oženil. Od roku 1983 prodával na trzích sazenice a v roce 1997 založil vlastní zahradnictví, kterému se věnuje dosud.