Alžběta Blahutová

* 1942  

  • „Vyšla jsem ze školy a nemohla jsem se jít nikam učit, protože mám jen čtyři roky obecné školy. Z páté třídy jsem udělala zkoušky. Jsem zapsaná v obecní kronice, protože jsem byla nejlepší žačka ve škole. A to když jsem nastoupila, tak jsem neuměla slovo česky. Jak se mi ve vyučování chtělo jít na záchod, tak jsem se musela přihlásit a ukázat na dveře jako hluchoněmá. Taky jsem si zažila šikanu, že jsem malej Hitler a kdesi cosi. Nikdy jsem si toho nevšímala a velice rychle jsem se s nimi sžila.“

  • „Sestra se chtěla vdávat, protože čekala dítě s polským vojákem. Rodný list měla na matrice v Javorníku. Tatínek to vyřídil a patnáctiletý bratr šel za ní a donesl jí potřebné dokumenty. Bylo jí smutno, a tak ho tam asi tři týdny zdržela. Bohužel ale přišli Poláci a už nesměl zpátky. Pak tam ještě nějaký čas žili a potom je Poláci poslali na odsun do Německa. Za Hitlera to bylo možný, takže sestra si vzala padlého vojáka u fotografie a v černých šatech.“

  • „Měli jsme jít také na odsun. Náš tatínek byl vyučený nožíř a dělal myslivcům střenky a knoflíky z pravého paroží. Třikrát za námi přišel vysídlovací komisař, že se máme připravit, že do týdne také půjdeme do Německa. Blížilo se to datum a čekali jsme, že pro nás někdo přijede, protože na Růženci žádné auto nebylo. Lidi odtud nejprve převáželi do sběrného tábora v Mikulovicích. Najednou přišli, že si máme vybalit, že na odsun nepůjdeme. Lesy se za tatínka přimluvily a viděly, že jsme docela malé děti. Maminka měla těžké problémy s očima, což jsem později zdědila.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Bílá Voda, 09.02.2016

    (audio)
    délka: 02:02:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na konci světa

Alžběta Blahutová
Alžběta Blahutová
zdroj: archiv pamětnice

Alžběta Blahutová, za svobodna Fischerová, se narodila 17. března 1940 v osadě Růženec (německy Rosenkranz). V této osadě uprostřed lesů Rychlebských hor prožila dětství. Stejně jako všichni obyvatelé Růžence byli i její rodiče německé národnosti. Po válce je nezařadili do odsunu Němců a nakonec se stali posledními obyvateli Růžence. Po jejich odchodu v roce 1949 buldozery československého vojska srovnaly se zemí sedm domů a kapli sv. Antonína Paduánského. Zůstala jen místní hájenka. Několik let pak rodina žila v odlehlé hájence v dnešní oboře Jedlovec, než se v druhé polovině 50. let přestěhovali do Bílé Vody. Tam Alžběta Blahutová žije i v současnosti.