Jarmila Binarová

* 1942

  • „Já bych řekla, že vlastně ten exil byl velmi důležitý, velmi obohacující. Že si člověk uvědomil, že je Evropan, že ty hodnoty jsou evropské, ne světové, ale evropské. Že to byla tvrdá zkušenost, těžká zkušenost, ale přežili jsme ve zdraví, snad, a nelituju toho. Protože už jsme si uvědomili, že kdybychom zůstali doma, tam by byl neustále tlak. Bylo to – buď podepíšete, nebo kriminál, nebo děti…, prostě to vyhrožování tam bylo neustálé. A já bych se asi upila, nebo… ten tlak, ta společenská situace, ten teror bolševický byl strašný. Mě osobně to zachránilo vlastně, ta emigrace.“

  • „Mám spíš takovou trpkou zkušenost se slovenskými nacionalisty. Když přišli lidi ze Slovenska, když mě poprvé navštívili, tak byli takoví otevření… A pak se jich někdo zmocnil a už potom nechodili, dál mě nenavštěvovali. No, a nakonec to způsobilo, že to knihkupectví jsem zavřela, protože, jednak už to nebylo třeba - po revoluci, to je jasné - ale to knihkupectví bylo, ten vchod byl ze dvora a tam vedl takový velký průchod a najednou se přes noc tam objevil obrovský nápis - ,České svině von ze Slovenska‘. Taková metrová písmena. Tak mně napsal pan domácí, laskavě teda, ale jednoznačně, že pokud by se to mělo opakovat, tak… Že to teda zlikviduje, ten nápis, ale že si přeje, aby se to už neopakovalo. No a pak to bylo ještě jednou německy – ,Tschechische Schweine‘, tak jsme se v míru rozloučili.“

  • „Jenom jednou si pro mě přijeli před školu. To už bylo, když nechtěli, aby Ivan podepsal Chartu, ale on ji už mezitím podepsal. Takže se to neslo v duchu: ,Vy jste tak důležitá, vy mu můžete zabránit, aby udělal něco nepředvídatelného.‘ A pak mě zas dovezli do školy, to je pravda. A to bylo krásný, když jsem pak šla po chodbě a naši malí Romové ke mně chodili a hladili mě. Na to nezapomenu, to bylo zvláštní. Najednou jsem byla jejich, jak víc… Doufám, že jsou ještě na světě, děti to měly tak těžký.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 09.10.2025

    (audio)
    délka: 01:34:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 27.10.2025

    (audio)
    délka: 01:25:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nebylo to tak, že bychom juchali, jak jsme šťastní, že jsme na Západě, kde ti pečení holubi létají do huby

Jarmila Binarová
Jarmila Binarová
zdroj: Archiv pamětnice

Jarmila Binarová se narodila 6. srpna 1942 ve Zlíně. Dětství prožila na valašské evangelické vesnici Zádveřice, v prostředí, které formovalo její lásku k přírodě a ke knihám. Po maturitě studovala na Pedagogickém institutu v Ostravě, kde se seznámila se svým budoucím manželem, spisovatelem a disidentem Ivanem Binarem. Po srpnové invazi v roce 1968 manželé čelili perzekuci a sledování ze strany Státní bezpečnosti. V letech 1972-1973 byl Ivan Binar za antimilitaristickou satiru, uvedenou v ostravském divadelním klubu, uvězněn na Borech. Po manželově podpisu Charty 77 se rodina stala cílem silného nátlaku, což nakonec vedlo k rozhodnutí odejít do exilu. Nejprve se usadili v Rakousku, později v Mnichově, kde žili mezi českou komunitou a aktivně se podíleli na kulturním a literárním životě. V 80. letech zde Jarmila Binarová vedla knihkupectví Arkýř, zaměřené na českou a slovenskou literaturu. V roce 1994 se přestěhovala do Prahy, kde žije se svou rodinou (2025). Pamětnice je nositelkou osvědčení Ministerstva obrany ČR za účast na odboji a odporu proti komunismu.