Olga Bezděková

„Naši dostali byt na Vinohradech, kdy bydlelo více letců. V našem domě bydlel Novotný, ten Prchal, co pak prchnul, s jeho dcerou Kejkou jsem si hrála. Našla jsem pak dveře zapečetěné. Jednou jdu domů a říkám: Táto, tam je formelína na dveřích u tý Kejky. A táta říkal jen no. Oni utekli, podařilo se jim to a táta přemýšlel, kdy dojde na něj. Vedle bydlel Fajtl v domě, tam ho zatkli, ženě to neřekli, ona ho pak hledala po věznicích, prostě hrozné. A za rohem bydlel pan Šimon, letec, což mi jeho žena pak vyprávěla v roce devadesát, že její muž dostal echo, že po něm jde StB, tak zdrhnul z domu. Doběhl až do Celetné ulice z těch Vinohrad, tam ho zastřelili, vzali mu klíče od bytu, šli do jeho bytu, odemkli, tam byla jeho žena a miminko v kolíbce a oni pistolí na to miminko mířili. A ona: Kde je můj muž? Nevěděla, že už je vdova.“

„Ještě mám vzpomínku z těch Vinohrad. Táta tam chodil v Korunní do kostela evangelického a vždycky, když vyšel ven, tak chodil s jedním svým kamarádem Jurou a vyprávěli i o politice. A za tátou se vlekl v tom roce padesát a něco tajnej. A táta řekl: Juro, vždycky když se přiblíží, tak se budem bavit o bylinkách. No, ale táta byl takový ohromný vypravěč, tak ho to pak jednou naštvalo, tak se otočil a řekl: Juro, podívej. A dal mu z každé strany facku a řekl: A teď jděte a řekněte, co jsme dělali. On to neřekl, protože mu objekt nafackoval. A to jsem se dozvěděla až v roce devadesát.“