Olga Bezděková

* 1946

  • „Ještě mám vzpomínku z těch Vinohrad. Táta tam chodil v Korunní do kostela evangelického a vždycky, když vyšel ven, tak chodil s jedním svým kamarádem Jurou a vyprávěli i o politice. A za tátou se vlekl v tom roce padesát a něco tajnej. A táta řekl: Juro, vždycky když se přiblíží, tak se budem bavit o bylinkách. No, ale táta byl takový ohromný vypravěč, tak ho to pak jednou naštvalo, tak se otočil a řekl: Juro, podívej. A dal mu z každé strany facku a řekl: A teď jděte a řekněte, co jsme dělali. On to neřekl, protože mu objekt nafackoval. A to jsem se dozvěděla až v roce devadesát.“

  • „Táta byl ještě na Slovensku, dostal se 15. května do Prahy a šel na národní výbor, na nějaký bytový odbor. V uniformě RAF. A řekl, chtěl bych, potřeboval bych byt, mám ženu a synka v Anglii, rok a půl jsem je neviděl. A ten bolševik mu řekl: Jak to, že jste se vrátil? Dobří vojáci padli.“

  • „Naši dostali byt na Vinohradech, kdy bydlelo více letců. V našem domě bydlel Novotný, ten Prchal, co pak prchnul, s jeho dcerou Kejkou jsem si hrála. Našla jsem pak dveře zapečetěné. Jednou jdu domů a říkám: Táto, tam je formelína na dveřích u tý Kejky. A táta říkal jen no. Oni utekli, podařilo se jim to a táta přemýšlel, kdy dojde na něj. Vedle bydlel Fajtl v domě, tam ho zatkli, ženě to neřekli, ona ho pak hledala po věznicích, prostě hrozné. A za rohem bydlel pan Šimon, letec, což mi jeho žena pak vyprávěla v roce devadesát, že její muž dostal echo, že po něm jde StB, tak zdrhnul z domu. Doběhl až do Celetné ulice z těch Vinohrad, tam ho zastřelili, vzali mu klíče od bytu, šli do jeho bytu, odemkli, tam byla jeho žena a miminko v kolíbce a oni pistolí na to miminko mířili. A ona: Kde je můj muž? Nevěděla, že už je vdova.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 15.12.2015

    (audio)
    délka: 02:09:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 2

    Praha, 11.03.2016

    (audio)
    délka: 02:06:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Komunistům jsem hrozila už v kočárku

Bezděková Olga, 2016
Bezděková Olga, 2016
zdroj: Eye Direct

Narodila se 14. září 1946. Její otec Stanislav Rejthar za druhé světové války bojoval v Royal Air Force. V roce 1944 se přesunul pomáhat ve Slovenském národním povstání. Po roce 1948 byl stejně jako jeho kolegové ze zahraničního odboje perzekvován komunistickým režimem. To poznamenalo i její život. Od dětství vyrůstala v prostředí, kde se otevřeně mluvilo o zločinech, které komunisté páchali. Byla zvyklá, že její rodinu stále sleduje Státní bezpečnost. Ústrky měly různou podobu, od násilného vystěhování z bytu v roce 1953 až po urážky na úřadech, kde ji oslovovali výrazem slečna reakcionářka. Přesto se jí podařilo vystudovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a získat práci v Národní knihovně. Její zálibou byla historie kreslených seriálů a díky tomu se seznámila s Jaroslavem Foglarem. V roce 1986 se podílela na vydání samizdatové publikace s názvem Píseň úplňku, jež se věnovala právě osobě Jaroslava Foglara. Později pracovala v Ústavu pro studium totalitních režimů i v Národním kontrolním úřadu. Připravila paměti svého otce, vydané pod názvem Dobří vojáci padli, a zasloužila se o vznik dalších publikací, jež se věnují lidem, kteří strávili svůj život bojem proti totalitě.