Brian Bennett

* 1948  

  • „Oni [Češi] se o politiku zajímali, ale přirozeně nemohli nic dělat se situací, ve které se nacházeli. A tak na ni rezignovali, ačkoli se cítili uvězněni a nelíbilo se jim to. Myslím, že vy - Češi a Slováci – protože tehdy to samozřejmě bylo Československo – jste vždy tíhli vrátit se do rodiny západních národů. Tam jste podle mě patřili a sami jste podle mě cítili, že tam patříte. Byla to nepřirozená situace, ale rezignace byla nejspíše jedinou možnou reakcí, protože lidé věděli, že to celé uspořádání je lež, že ‚žijí ve lži‘. Že děti se ve škole učí historii, která není úplně pravdivá. Rodiče nebyli schopni svým dětem něco říct, protože hrozilo, že půjdou do školy a řeknou to před učitelem, což by bylo podezřelé. Ale každopádně i učitelé sami věděli, že ‚žijí ve lži‘ a že pokřivují historii tím, jak ji vyučují. Takže všichni byli nějak zamícháni v tomto velmi komplikovaném a pokořujícím systému.“

  • „Vždy jsem se zajímal o politiku, chtěl jsem využít svých jazykových znalostí a chtěl jsem cestovat. Takže zahraniční služba se zdála být jasnou volbou. Byl jsem poměrně politicky zaměřen, když jsem byl mladý, lobboval jsem za Labour Party ve volbách v letech 1964 a 1966. My začínáme mladí, to víte...“

  • „Proud informací dovnitř a ven ze země je kontrolován. Je možné jet na dovolenou do Běloruska, ale není tam mnoho turistů. Přirozeně, je to celkem složité. Na turisty je tlačeno, aby chodili ve skupinách po turistických cestách, to je velmi podobné jako v sovětských dobách: organizovaný a kontrolovaný proud lidí a informací. Je známo jako poslední diktátorský režim v Evropě, je to ojedinělý systém.“

  • „V srpnu 1968 jsem byl v Rakousku, dokončoval jsem studijní program z ruštiny. Aby člověk získal titul z ruštiny nebo jiného cizího jazyka na britské univerzitě, je obvykle nezbytné se vypravit do té které země. Ale já jsem se do Sovětského svazu nedostal, a proto jsem jel do Rakouska, kde byl speciální kurz, a mluvil jsem tři nebo čtyři týdny rusky. A bylo to zrovna v srpnu 1968. Viděl jsem rakouské jednotky pohybovat se směrem k hranicím, protože chtěly zajistit, aby nebylo nebezpečí, že některé jednotky překročí hranici do Rakouska, myslím.“

  • „Byl jsem si vědom toho, že jsme byli sledováni, ale bylo to poměrně diskrétní. Tedy pokud bezpečnostní síly nechtěly, abychom o nich věděli. Takže telefonní hovory byly napíchnuté, tím jsem si jist. Jednou nebo dvakrát se osoba zodpovědná za poslouchání opila a vpadla do konverzace. To se stalo jednou na Vánoce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    ???, 01.10.2009

    (audio)
    délka: 36:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Žít v komunistické zemi znamenalo žít ve lži

Brian Bennett
Brian Bennett
zdroj: Archiv - Pamět národa

Brian M. Bennett se narodil v Anglii v roce 1948. Na gymnáziu se učil rusky a v ruštině pokračoval i na vysoké škole. Jako druhý jazyk si vybral češtinu, kterou se brzy i domluvil. Svoje studia ukončoval v roce  1968 ve Vídni zrovna v době, kdy přišla okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Po ukončení studií vstoupil do zahraniční služby a v roce 1973 bylo rozhodnuto o jeho umístění do Prahy. „Když jsem jel do Prahy, byl jsem tak nějak naivní, myslel jsem si, že komunismus je přijatelná forma politiky. Bylo velmi zajímavé vidět komunismus na vlastní oči a uvědomit si realitu toho systému,“ říká. Jeho úkolem bylo především monitorovat situaci v zemi, sledovat média a scházet se s lidmi od novin. S lidmi z disentu v kontaktu nebyl, ale zároveň většinu společnosti označuje za „tiché disidenty“. Jako diplomat neměl otevřenější konflikt s bezpečnostními složkami země, například jeho telefonáty ale byly přirozeně odposlouchávány. I proto, že se díky svým jazykovým schopnostem s občany Československa dobře domluvil, udělal si obrázek o naší společnosti. Podle svých slov měl dojem, že Češi i Slováci vnímají komunismus jako něco cizího, importovaného ze Sovětského svazu. Cítil, že společnost si je vědoma, že její místo je v rodině západních národů. Prahu Brian Bennett opustil v roce 1976. Potom sloužil v Helsinkách a na Barbadosu. V 80. letech se podílel na rozhovorech ve Vídni mezi NATO a Varšavskou smlouvou o odzbrojení. Ty byly neúspěšné: „Odjížděl jsem z Vídně přesvědčen, že Evropa bude rozdělená navždy. A jen o rok později se východní blok začal rozpadat,“ říká. Po revoluci dělal analýzu ekonomické transformace východoevropských zemí a naposledy sloužil jako velvyslanec v Bělorusku.