Dnes už vím, že vrátit se zpět do Československa byla největší chyba mého života
Viktor Bejbl se narodil 13. března 1946 v Ústí nad Labem svobodné matce Marii Bejblové. Otce nikdy nepoznal a jeho výchovu si vzali na starost rodiče maminky Antonín a Marie Bejblovi. S dědečkovou pomocí se mu podařilo dostat na Střední odborné učiliště severočeské Armaturky v Krupce. I když ho studium moc nebavilo, učiliště dokončil a posléze se dostal na dvanáctiletku do Ústí nad Labem, kterou úspěšně zakončil maturitou. Po vojně v Holýšově (1965–1967), kde působil jako spojový technik, začal pracovat jako opravář vagónů. Později však získal místo rekvizitáře v ústeckém Činoherním studiu a zároveň se začal profesně věnovat svému největšímu koníčku, kterým bylo fotografování. Jako fotograf na volné noze fotil hlavně pro deník Průboj. Dokumentoval hlavně ústeckou každodennost a ničení vesnic a obcí v severních Čechách. Srpnovou okupaci prožil pamětník na dovolené v Sovětském svazu v Oděse, kde byl ještě s kamarádem dne 21. srpna 1968 zatčen a po několika dnech násilně vrácen do Československa. Po návratu do Ústí nad Labem se zapojil do protestů a demonstrací, které také zachycoval na svých fotografiích. V roce 1978 se mu podařilo legálně vycestovat do Itálie, kde už uvažoval nad emigrací. V roce 1982 si zakoupil zájezd do Jugoslávie a emigroval do Rakouska. Po roce se ale nakonec rozhodl kvůli tehdejší přítelkyni vrátit zpět do Československa. Během jeho nepřítomnosti mu byl zabaven a vykraden byt, který se mu však později podařilo získat zpět. Sametovou revoluci prožil v Ústí nad Labem a v Praze, kde se účastnil demonstrací a zároveň veškeré dění dokumentoval. Po pádu režimu opět odjel do Rakouska, ale z rodinných důvodů se musel po čase vrátit. Dnes se pamětník aktivně věnuje fotografování a pořádá občasné výstavy. V době natáčení roku 2024 žil v Ústí nad Labem.