Ruth Beery

* 1937

  • „Musím říci, že když vypukla v sedmdesátém třetím válka, jomkipurová válka, když nás napadly během svátku všechny okolní státy v tentýž den, ze severu, z jihu, ze západu – to bylo nemožné, že ten malý stát, který je obklopený nepřáteli, je v jeden den překvapený a ohrožený ze všech stran. Byl poplach a nám to nějak oznámili a ihned byla náhlá mobilizace. Já jsem šla k matce, do jejího bytu a matka mi říká: ‚To je zajímavé. Je válka, ale já se nebojím. To není ten strach, který byl v Evropě, z toho, že jsi Židovka a že jsi pronásledovaná nacisty. Já se tu nebojím. Tady se z toho dostaneme.‘ To bylo fantastické, protože mi poprvé v životě řekla: ‚Tady jsem v bezpečí.‘ To je ten pocit, který židovský stát dává svému národu.“

  • „Zaprvé, můj otec se narodil v Maďarsku. Vymyslel si, že jestliže je maďarský občan, může si zařídit maďarský pas nebo nějaké maďarské doklady, aby slovenské zákony na něj neplatily. To nějak udělal a pamatuji si, že ve čtyřicátém třetím a čtvrtém, když se mí rodiče schovávali a utíkali, jednu dobu řekli, že já jsem velmi malá a nemůžu s nimi všechno toto překonávat, tak vymysleli, že mě schovají v klášteře. To bylo v říjnu čtyřicet čtyři.“

  • „Byla Velikonoční neděle, byli jsme na bohoslužbách a vyšli jsme v zástupu, v řadě. Já jsem tam byla nejmenší a byla jsem první. Vyjdu z kostela, kostel je blízko klášterní budovy a mezi kostelem a klášterní budovou je takový dvůr. Nedávno jsem tam byla, v Banské Bystrici, a mám to vyfocené. Já tam stojím a vidím své rodiče. Neutíkám k nim, nejdřív se ptám té sestřičky, zda můžu jít ke svým rodičům. Tak si to pamatuji. Otec tam stál v slzách, maminka byla jistější, ona neplakala, otec byl sentimentálnější… Potom jsem se s nimi objímala a maminka mi říkala: ‚Už tě nikdy, nikdy nenecháme, my se už nikdy, nikdy nerozdělíme.‘ Ale pak jsem ji zklamala já. Protože já jsem ji nechala a odešla jsem sem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Tel Aviv, Izrael, 11.11.2015

    (audio)
    délka: 01:51:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Růženka, what do they call you here?

RB 002 - kopie.jpg (historic)
Ruth Beery
zdroj: současná natáčení Eye direct, dobová archiv pamětníka

Ruth Beery was born Růžena Rónová on 30 July 1937 in Hlohovec, Czechoslovakia. Both her parents were Jews - her father Dezider was from Hungary and her mother Blanka was from central Slovakia. Růžena also had one brother, Bedřich (1930-2009). After the Slovak State was formed in the prelude to World War II, her father acquired Hungarian documents, which protected the family for some time. From spring 1942, after the systematic deportation of Slovak Jews had commenced, the family was on the run, sheltered by various non-Jewish families. They stayed in Tisovec for a while at the house of her mother‘s sister, whose husband was a doctor and was thus protected as a socially beneficial Jew. In October 1944, when her parents decided to flee to Hungary with her older brother, they entrusted the seven-year-old Růžena to the care of Vincentian nuns in Banská Bystrica. She remained in the convent until April 1945, when she was taken back by her parents. After the war the family returned to Hlohovec, in 1948 they moved to Nové Zámky, where her father kept a shop and later worked as a clerk. Růžena Rónová completed grammar school in 1955, she studied chemistry for a year with follow-up studies in construction engineering. She got married and gave birth to an only daughter, but her marriage collapsed after a year. She later met and married her second husband, who lived in Israel, and in spring 1968 she and her daughter legally immigrated to Israel. She changed her name to Ruth, and after a third marriage, took up her new husband‘s surname of Beery. In 1969 her mother also immigrated to Israel. In 1975-1979 she and her husband lived in Mexico. Since 1989 she regularly visits Slovakia and the Czech Republic. Ruth Beery lives in Tel Aviv.