Po válce už jsme nebyli antifašisté, ale pouze Němci

Stáhnout obrázek
Erika Bednářová, rozená Rotterová, se narodila v roce 1930 v osadě Pekařov. Oba její rodiče byli německé národnosti. Maminka Sofie byla zarytou antifašistkou a ihned po záboru pohraničí v roce 1938 byla zatčena gestapem. Za války pomohla mnoha lidem několika národností. V roce 1940 byla opět zatčena a byly jí odebrány děti. Anna skončila v dětském domově v Čelákovicích, Erich na práci u sedláka ve Waltersdorfu (Žleb) a malou Eriku se sestrou si vzali strýc a teta Engelbertovi ze Svitav. Maminka byla ještě několikrát zatčena, vyslýchána a mučena, přesto dál pomáhala lidem v okolí. Mimo jiné v květnu 1945 zachránila mladého německého vojáka, kterého po nocích odvedla k německým hranicím, vzdáleným několik stovek kilometrů. Po válce byla rodina v rámci kolektivní viny perzekvována. Nejprve byla paní Erika poslána do internačního tábora v Olomouci-Hodolanech, kde v otřesných podmínkách strávila tři měsíce. Na jaře roku 1948 byla i s maminkou vysídlena na Uničovsko, kde pracovaly bez mzdy, jen za ubytování a stravu. Erika Bednářová byla v té době již vdaná a měla s sebou čerstvě narozené dítě. Její manžel Oldřich byl povolán na vojnu, a tak o jejím vysídlení nic nevěděl. Z Uničovska se dostala až díky jeho rodičům. Maminka Sofie tam pracovala celé tři roky, než ji odtamtud dostali němečtí antifašisté z Rapotína. Erika Bednářová potom žila s manželem v Loučné nad Desnou. Neuměla česky, a tak nemohla získat lepší zaměstnání. Pracovala v lese a poté, od roku 1968, v továrně Velamos. V důchodovém věku zažila v roce 1997 povodeň na řece Desné. Po kolena ve vodě v kuchyni sledovala, jak jí obrovské balvany strhávají část domu. Nakonec ji zachránil syn Oldřich. Dnes bydlí v již opraveném domě v Loučné nad Desnou-Rejhoticích.