Margit Bartošová

„Ale on měl problémy v tom muzeu s tím Fléglem, a to on prostě... Historka například: To si všichni určitě pamatujou, že byly takzvaný švédský košile, to byly takový košile s těma knoflíčkama. Manžel jednu měl, přišel v ní do práce a ten mu řekl: ‚Co to máte na sobě?‘ A on říká: ‚No, to je teď móda, to se jmenuje švédská košile.‘ A ten říká: ‚No, a kdyby to bylo ruské, tak by to nikdo nenosil.‘ On byl skutečně takovej zapálenec. Taky když jsme tenkrát, ale to už je pozdější. Když jsme porazili Rusko v hokeji, jak byla ta velká sláva, tak tady byla přichystaná kapela v automobilce – to bylo vlastně po 68., v 69., že jo? A byl průvod městem, že v životě tak nebyl průvod velkej, a všichni muzejníci u domu, kde žil ten pan Flégl, ten bývalý ředitel muzea, tak tam mu chtěli vytlouct vokna. A my jsme je museli strašně krotit, aby to neudělali.“

„Tenkrát tam u tý továrny byly... no, to byl takovej lágr. Byla to taková dlouhá budova s několika místnůstkami a tam žily tenkrát za války Židovky, my jsme jim říkali Židovky, protože vlastně za hranicema nedaleko byl ten koncentrační tábor Gross Rosen. Spousta jich bylo v Žacléři a taky právě i v těch Bernarticích. Pracovaly v tý textilce a já, teda mám takovej pocit, že je nikdo moc nehlídal, protože ony tam chodily po venku, že jsme se třeba i s nima sešly s maminkou a maminka s nima hovořila. No, a teď k tomu: skončila válka, neměli zaměstnance do textilní továrny a nějak v těch 50. letech, když se rozpouštěly kláštery, tak v tom stejným lágru, kde byly ty jeptišky za války, pardon, ty Židovky, tak žily jeptišky, který zase pracovaly v tý továrně. A s těma my jsme se kamarádily, protože ony byly takový mladý, veselý. Vždycky na nás čekaly, když jsme šly ze školy, šly nás vyprovodit, protože já jsem to měla do školy půl hodiny pěšky tam i zpátky další půlhodinu. Jezdily tam na kole, chodily s námi kopat fotbal, no byly takový veselý. Kam se pak poděly, to nevím. Dokonce nás jednou propašovala jedna z těch jeptišek do toho jejich ubytovny, protože ony tam měly takovou kapličku udělanou a chtěly nám to ukázat, jak to tam mají krásný. To nesměla matka představená vědět. Měly nádhernej pěveckej sbor, kvůli kterýmu potom chodilo spousta lidí do kostela, protože tam vždycky zpívaly v kostele.“