Hilda Bartáková

* 1928

  • "Ve válce, my jsme tam měli přídělky. Byla velká nouze, to musím říct. V Německu jsme dostali na jeden ten šestnáctiny mléko, ale ředěné mléko. Můj táta byl na práci, ten musel narukovat, na vojnu ne, ale na práci, tak s tou maminkou jsem byla sama. Tak to nebylo tak jednoduché. Chodily jsme sbírat klasy a ty jste museli hledat jako houby v lese."

  • "A to bylo tak. To ještě ta republika nebyla a my jsme byli tady vítaní, ale z německé strany to nebylo oficiální. To jsme jako nesměli. A to jsme šli. Já vždycky říkám, že jsem přišla do Čech přes zelenou louku. To znamená, když tu ti, jak měli volno, tak byli doma na prázdninách, no a jeden student mě vzal s sebou, a to jsme šli načerno přes hranice. A já jsem ještě neuměla česky a on vždycky říkal... jsme šli pěšky, přes les, v noci, no co. To byl taky Lužický Srb a studoval tady. A mě vzal s sebou."

  • "Potom jsem bydlela tady v Praze v lužickosrbském semináři. To jsme všichni mluvili lužickosrbsky. Oni tady studovali, protože v Německu neměli šanci se dostat na studium a tady v Čechách mohli studovat, ti Lužičtí Srbové. A taky v Rumburku a nahoře byla gymnázia a tak dále. A já jsem se sem dostala vlastně ne jako studentka, ale jako ty au-pairky jedou ven, tak z Lužice sem přišli děvčata i chlapci na práci. A já byla v jedné rodině blízko Karlova náměstí v Příčné ulici, u dvou malých dětí. A potom už neměli peníze a zůstala jsem tady v Čechách, tak jsem šla na pracovní úřad a tady mě zaměstnali do závodní jídelny ministerstva paliv a energií."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 09.02.2022

    (audio)
    délka: 01:32:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Do Čech přišla přes zelenou louku

Hilda Bartáková
Hilda Bartáková
zdroj: Archiv Hildy Bartákové

Hilda Bartáková se narodila 3. července 1928 v lužickosrbské vesnici Demjany (německy Diehmen) v Budyšínském okrese. Předci tatínka byli Lužičtí Srbové a maminka Němka, doma mluvili německy. V roce 1947 přišla do Čech, začala pracovat v závodní jídelně ministerstva paliv a energetiky. Později odešla krátce do Lipska, kde působila jako sekretářka v lužickosrbském ústavu pro řeč a literaturu. V roce 1956 se provdala za Jiřího Bartáka a zůstala v Praze, kde žije dodnes (2022). Šest let pracovala jako telefonistka na německém velvyslanectví, poté 32 let na tamním obchodním oddělení.