Ingeborg Bahrová

* 1933  †︎ 2023

  • „Skončila vojna a důstojníci utíkali. On skočil důstojníkům na auto a svezl se s nimi. Potom se někde odpoutal a jel vlakem dál. Chtěl domů, ale nevěděl nic o nás a my o něm. Potom přišel do Východního Německa do Bautzenu. Tam byl taky jeho kamarád a ten mu říkal: ,Helmute, nechoď domů, protože na hranicích tě zabijou.‘ Tak tam zůstal a oženil se a je to čtyři roky, co umřel.“

  • „Zase vagonem nás odvezli do Mutné. Ti ostatní Němci zůstali v Jihlavě a nás potom odvezli až tam. Mně bylo třináct, a tak jsem musela jít sloužit. Kdesi mě odvezli. Nerozuměla jsem ani slovo česky. Já jsem brečela. No tak děcko. Byla jsem tam tak týden a utekla jsem zpátky do Mutné. Maminka říkala: ,Nemůžeš být tady. My sami nemáme co jíst. Musíš jít zase někam sloužit.‘ Tak jsem musela jít zpátky sloužit do Mutné. Tam jsem byla rok u Kolmanů.“

  • „Můj syn to zdědil. Měl osmnáct roků, jak umřel. Hrával tady v kostele na varhany, potom chtěl jít na konzervatoř. To bylo za komunistů. Tam mu říkali: ,Tys sem nemusel chodit. Ty jsi Němec a bydlíš na faře. Ty nemáš nárok. Mohls zůstat doma.‘ A on měl samé jedničky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vápenná, 29.08.2013

    (audio)
    délka: 01:12:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tatínek říkal, že chce umřít doma

Ingeborg Bahrová v mládí
Ingeborg Bahrová v mládí
zdroj: archiv Eli Hadwiger

Ingeborg Bahrová, rodným příjmením Menzelová, se narodila v roce 1933 v malé obci Kamenné (německy Steingrund) v Rychlebských horách. Stejně jako naprostá většina obyvatel obce a okolí byli i její rodiče německé národnosti. Za války musel její bratr Helmut v patnácti letech narukovat do wehrmachtu a domů se už nikdy nevrátil. Po válce totiž nevěděl, kde se rodina nacházela, a zůstal v sovětské zóně Německa, odkud pak již do Československa nemohl. Do odsunu Němců v roce 1946 sice zařadili prarodiče pamětnice, její rodina ale byla určena na práci v lese, a tak v Československu zůstala. V roce 1947 poslaly československé úřady v rámci přesídlení zbylých Němců celou rodinu do vnitrozemí na zemědělské práce na Jindřichohradecko, kde zůstali několik let. Na Jesenicko se mohli vrátit až v roce 1955 poté, co jim bylo uděleno československé občanství. Jejich rodnou obec Kamenné zbouralo v roce 1961 ženijní vojsko a dnes tuto malebnou obec připomínají jen valy kamenů, ovocné stromy, staré lípy a velký dřevěný kříž. Po návratu na Jesenicko se paní Ingeborg vdala za Němce Emila Bahra, jehož rodina také nebyla zařazena do odsunu. Po roce manželství Emil Bahr zahynul při dopravní nehodě. Ingeborg se pak společně s půlročním synem přestěhovala na faru ve Vápenné, kde jí s výchovou syna pomáhal farář Viktor Boczek a jeho pomocnice. Jediný syn Ingeborg Bahrové zemřel v osmnácti letech na rakovinu. Zemřela 27. února roku 2023.