Libuše Audrlická

„Holky, koukejte, co se to děje! Z toho, jak tam byli Židi na práci, tak tam jeden zkolaboval a ten dozorce, co tam byl, byl možná ještě trošku dobrej, tak ho poslal s dvouma zdravejma a toho nemocnýho táhli s sebou. A my jsme teda koukaly, co se bude dít. A najednou šílenej řev, to nadosmrti nezapomenu, všechny tři roztrhali psi. Vlčáci. To tenkrát bylo něco děsnýho. My jsme nemohly dlouho spát.“

„(Jak popisujete ve vzpomínkách ten poprask, když tam přijela ta slavná zpěvačka.) Jóóó, Edith Piaf. Jenže to tehdy ještě nebyla tak slavná, ale oni, co dělali – přijede nám zpívat. Ona tehdy nebyla tak slavná. Ale když pak vyšla její knížka a když jsem říkala, že já sama osobně jsem s ní mluvila, tak mi říkali: ‚Libuško, nevykládej nám nesmysly...‘ Jsem odpovídala: ‚Tak můžete si to přečíst.‘ Opravdu, ona byla v tom táboře francouzským, tam zpívala. V jídelně jí dali stoly, ona byla malá, tak byla na stolech a zpívala. Jenže já tenkrát jsem byla zvyklá na jinej zpěv, a ne na ten její. Ona byla francouzská šansoniérka a já byla zvyklá, jak zpívali u nás třeba na operetky a takové. To byl zpěv a zpěv, to byl velikej rozdíl, takže mně se moc jako nelíbila. Jinak jsme už něco rozuměly, tak nám říkala, ať jsme hodný na ty naše kluky. (K tomu vystoupení: Vzpomínáte, že trvalo hodně dlouho, že představení bylo krátké, ale pak to rozloučení...) No protože oni ji nechtěli pustit. Ona potom se všema musela mluvit, přijela ženská, Francouzka, a ona byla schopná všeho, to já nevím, jestli tam nějaký měla, ale asi neměla, ale dovedla s nima hovořit a potěšit. Tak to byla ženská, která byla proslulá, tak Edith Piaf, kdo by ji neznal, že jo. (Vy zde ještě popisujete, jak zde měla tu sekretářku a ta, že je vyfotografovala, některé ty zajatce.) Ano, to měla s sebou. A ona sama na to dbala a ona je vyfotila a vyfotila skupinku a pak se jí nějakej jako líbil, tak řekla, tebe si vyfotím, jo? Takže tak. Já jsem se to všechno dozvěděla, protože mi to řekli. Někdo zmizel a oni mi říkali: ‚Libuško, tobě tu nikdo nechybí?‘ Ono jich tam zase tak moc nebylo a nás tam bylo pár holek a já povídám: ‚Nééé,‘ a oni, že co tady byla ta zpěvačka, tak si je přece fotila, jí to dovolili. A ona jim pak poslala falešný doklady a oni odjeli.“