Eva Astlová

„To jako na vysoký škole jsme museli mít povinný zápočet ze zemědělský brigády. Jinak jsme nešli do dalšího ročníku. To jsme šli, prostě někam nás dali, takže jsem byla ráda, že za barákem mám Frutu a že půjdu teda nacpávat okurky do flašek. A vím, že největší vždycky ranaři, ty chtěli do Holešovic, kde se dělal rum. A jinak prostě jezdili dělat lečo do těch Frut a tohohle. Na gymplu byla taky povinná zemědělská brigáda. Tam omlouvalo jen omluvení od doktora nebo smrt. To jsme jezdili, brambory byl takový mokrý, cibule byla lepší, no hrozný. A pak se jezdilo na chmel. A to jsem ještě zažila starý chmely, kdy jsme ráno vstali, sedli jsme si, takhle ručně jsme trhali ty bobulky, asi jsme si vydělali pět korun za den, protože na trhání nebyl čas. Některý kluci i dopláceli.“

„A kdo to nebude mít [členství v Socialistickém svazu mládeže], nebude studovat. Zase, základní argument ne přesvědčení, ale jestli chcete studovat, musíte vstoupit. Tak já přišla domů, říkám: ‚Mami, co mám dělat?' A máma tak na mě kouká a říká: ‚No neboj se, mě v práci seřvali, jak to, že pradědeček byl sedlák,' to ještě byla střední škola, to ještě na ni neřvali. ‚A jako v podstatě, já jsem musela vstoupit, abyste mohli studovat, do Svazu žen.' Nebo něco takovýho to bylo. Protože my jsme byli na nule všude s těma bodama. Široko daleko nikdo v rodině nebyl v komunistické straně.“