Anita Alblová

* 1936

  • „Slyšela jsem v rádiu, že nastalo nějaké uvolnění mezi hranicemi. Každý rok jsme jezdily do Čech za mojí mámou, která tu zůstala, protože se provdala za pana Rejska. Vždy jsme se musely v Sokolově na úřadě přihlásit a při odjezdu odhlásit. Tam byl policista – ještě si pamatuji, jak se jmenoval – Lexa. Vždy na mě házel očko. Řekla jsem mé Oma, že až přijdeme na policii a bude tam Lexa, tak se ho zeptám, jak by to bylo, kdybych si chtěla zažádat o návrat do Čech. Byl velice ochotný a řekl: ,Z naší strany není žádný problém. To si pak musíte vyřídit v Německu.‘ Jednoho dne jsem se vydala do Drážďan na český úřad. Domluvit jsem se uměla. Jela jsem tam a zeptala se, jak to je. Dali mi celý štos papírů se slovy: ,Vyplňovat.‘ Všechno bylo v češtině. Zeptala jsem se, zda bych se tu mohla někam posadit a v klidu vyplňovat. Úředník na mě koukal. Trvalo mi to asi půl dne. Pak jsem to odevzdala. Trvalo to šest neděl a dostala jsem odpověď: povolení. Tak jsem se odstěhovala.“

  • „Přišli v neděli v poledne, před obědem, že dalšího dne, v pondělí v sedm ráno, máme být v táboře. Byly tu tábory po totálně nasazených Češích, Francouzích a jiných národech, do kterých pak strkali nás. Ihned ráno nás poslali dál do Chebu, kde byl velký tábor. My jsme se tu mezitím už spřátelili s mnoha Čechy, vycházeli jsme s lidmi. Tlumočila jsem. S jedním Čechem chodila moje teta a ten řekl: ,Já vás tam nenechám. Nenechám vás někam odsunout. Vy, babi, s Anitou? To nejde!‘ Vyjednaly jsme, že pro nás přijde, že nás vezme zpátky a že překročíme hranice do Německa. A tak to bylo. Musela jsem jít k hlídce a vymyslely jsme si, že bych si ráda šla pro ovoce, ale sama se bojím. Hlídač byl tak hodný, že nás pustil. Už jsme se nevrátily. Nasedly jsme do taxíka a hajdy pryč – zpátky nahoru na Bublavu a tam je vedle Klingenthal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kraslice, domácnost pamětnice, 19.02.2016

    (audio)
    délka: 01:30:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Nejsme tu sami: příběhy našich menšin
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vždy jsem se držela v Krušnohoří, ať na jedné, či druhé straně

Portrétní fotografie - Anita, Klingenthal, poč. 50. let
Portrétní fotografie - Anita, Klingenthal, poč. 50. let
zdroj: archiv pamětnice

Anita Alblová, rozená Santnerová, se narodila 16. listopadu 1936 na Zelené Hoře (Kraslice) do německé rodiny Franze a Anny Santnerových. Otec rodinu za války opustil. Matka se po roce 1945 provdala za Čecha Stanislava Rejska, takže se nařízený odsun týkal jen pamětnice a její babičky. Odešly do blízkého Klingenthalu ke strýci. Anita pracovala ve vyšívárně a vystupovala s kapelou Rigoletto jako zpěvačka. Po nešťastném manželství se vrátila - jako jedna z prvních - během politického uvolnění šedesátých let do Československa, kde žila u své matky. Počátkem sedmdesátých let se provdala za Čecha Vojtěcha Albla, s nímž má dceru Alexandru, která žije v Hofu. Pamětnice se plně zapojila do kraslického života, je členkou pěveckého souboru Heimatchor a navštěvuje farní komunitu pátera Fořta.