Anita Alblová

* 1936

  • „Přišli v neděli v poledne, před obědem, že dalšího dne, v pondělí v sedm ráno, máme být v táboře. Byly tu tábory po totálně nasazených Češích, Francouzích a jiných národech, do kterých pak strkali nás. Ihned ráno nás poslali dál do Chebu, kde byl velký tábor. My jsme se tu mezitím už spřátelili s mnoha Čechy, vycházeli jsme s lidmi. Tlumočila jsem. S jedním Čechem chodila moje teta a ten řekl: ,Já vás tam nenechám. Nenechám vás někam odsunout. Vy, babi, s Anitou? To nejde!‘ Vyjednaly jsme, že pro nás přijde, že nás vezme zpátky a že překročíme hranice do Německa. A tak to bylo. Musela jsem jít k hlídce a vymyslely jsme si, že bych si ráda šla pro ovoce, ale sama se bojím. Hlídač byl tak hodný, že nás pustil. Už jsme se nevrátily. Nasedly jsme do taxíka a hajdy pryč – zpátky nahoru na Bublavu a tam je vedle Klingenthal.“

  • „Slyšela jsem v rádiu, že nastalo nějaké uvolnění mezi hranicemi. Každý rok jsme jezdily do Čech za mojí mámou, která tu zůstala, protože se provdala za pana Rejska. Vždy jsme se musely v Sokolově na úřadě přihlásit a při odjezdu odhlásit. Tam byl policista – ještě si pamatuji, jak se jmenoval – Lexa. Vždy na mě házel očko. Řekla jsem mé Oma, že až přijdeme na policii a bude tam Lexa, tak se ho zeptám, jak by to bylo, kdybych si chtěla zažádat o návrat do Čech. Byl velice ochotný a řekl: ,Z naší strany není žádný problém. To si pak musíte vyřídit v Německu.‘ Jednoho dne jsem se vydala do Drážďan na český úřad. Domluvit jsem se uměla. Jela jsem tam a zeptala se, jak to je. Dali mi celý štos papírů se slovy: ,Vyplňovat.‘ Všechno bylo v češtině. Zeptala jsem se, zda bych se tu mohla někam posadit a v klidu vyplňovat. Úředník na mě koukal. Trvalo mi to asi půl dne. Pak jsem to odevzdala. Trvalo to šest neděl a dostala jsem odpověď: povolení. Tak jsem se odstěhovala.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kraslice, domácnost pamětnice, 19.02.2016

    (audio)
    délka: 01:30:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Nejsme tu sami: příběhy našich menšin
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Vždy jsem se držela v Krušnohoří, ať na jedné, či druhé straně

Portrétní fotografie - Anita, Klingenthal, poč. 50. let
Portrétní fotografie - Anita, Klingenthal, poč. 50. let
zdroj: archiv pamětnice

Anita Alblová, rozená Santnerová, se narodila 16. listopadu 1936 na Zelené Hoře (Kraslice) do německé rodiny Franze a Anny Santnerových. Otec rodinu za války opustil. Matka se po roce 1945 provdala za Čecha Stanislava Rejska, takže se nařízený odsun týkal jen pamětnice a její babičky. Odešly do blízkého Klingenthalu ke strýci. Anita pracovala ve vyšívárně a vystupovala s kapelou Rigoletto jako zpěvačka. Po nešťastném manželství se vrátila - jako jedna z prvních - během politického uvolnění šedesátých let do Československa, kde žila u své matky. Počátkem sedmdesátých let se provdala za Čecha Vojtěcha Albla, s nímž má dceru Alexandru, která žije v Hofu. Pamětnice se plně zapojila do kraslického života, je členkou pěveckého souboru Heimatchor a navštěvuje farní komunitu pátera Fořta.