Eva Adorian

* 1926  

  • „Jednoho dne byla zase znovu selekce a my nevěděli, co a jak, když už jsme tam stáli po té selekci, a přišli ty kapo a říkali, když někdo je slabej nebo nemocnej nebo nemá dost síly, ať zvedne ruku. Je lepší, když zůstane tady. Maminka byla vždycky nemocnej člověk. Chtěla zvednout ruku. Já jsem sice nevěděla... ale chápala jsem, že tam nesmí být nikdo nemocnej, nesmí bejt slabej. Skutečně – silou jsem jí dávala tu ruku dolů, aby... Ale jenom chci říct, že oni věděli, co dělají, ty kapo. Přece oni věděli, co to znamená. Přece oni, i když dostali rozkaz, tak mohli pošeptat, nedělejte to. A to oni neudělali. A to jim nezapomenu.“

  • „V určité době začaly přicházet transporty starých lidí z Německa. To byli prominenti, takzvaní. Jejich manželé nebo otcové byli v německé armádě v první válce nebo se zasloužili... to byli samí takoví. Oni přece byli velcí patrioti. Oni jim vykládali – jó, to pojedete do spa, do lázní, ty lidi přijeli jako do lázní. (Bez věcí, jako se jezdí do lázní.) Věci do lázní. A přišli do té skutečnosti, že tam neměli ani postel. Na slamníku, jeden vedle druhého. Ty lidi se zhroutili, protože přišli a byli naprosto nepřipravení na to, co tam je. Ty podmínky byly strašný. Nebylo místo... to bylo tak hrozný!“

  • „Pracovaly jsme tam dvě šichty, dvanáct hodin a dvanáct hodin. V té době nás převedli do takových baráků mimo Freiberg, to znamená, že se šlo více než půl hodiny v zimě. Bylo patnáct pod nulou. My jsme byly bez punčoch, bez ničeho, bez kabátu, a to ještě ty, co měly štěstí, a já jsem byla mezi nima, že jsme měly dřeváky. Ty, co dostaly nějaký boty, to se jim rozpadávalo. Omrzliny máme všechny. Ta kůže mrazem rozpraskala až do krve.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Ma´ajan Cvi, 24.11.2013

    (audio)
    délka: 01:49:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Svobodnou mysl nelze zotročit

Eva Ehrlichová, Poválečné foto
Eva Ehrlichová, Poválečné foto
zdroj: Archiv pamětnice, dodala Jitka Radkovičová

Eva Adorian, rozená Ehrlichová, se narodila v Praze v roce 1926 do dobře situované židovské rodiny. Měla starší sestru. Byla členkou židovského hnutí El Al a angažovala se ve spolku Společná ruka, který pomáhal Židům zvládnout krizové situace při transportech. V roce 1942 rodina musela nastoupit do transportu do terezínského ghetta, kde pamětnice zůstala s maminkou. V Terezíně ji učila kreslit malířka Friedl Dicker-Brandeisová, pamatuje na pověstnou návštěvu Červeného kříže i na transporty německých Židů, kterým nacisté namluvili, že jedou do lázní. Pamětnice prodělala tyfus. V roce 1944 čekal Evu Adorian a její matku transport do Osvětimi, kde při selekci nemocné mamince svou duchapřítomností zachránila život. Poté byly převezeny na práci do továrny na letecké součástky do Freibergu. Před postupující východní frontou nacisté vězně deportovali na jaře roku 1945 do Mauthausenu, kde pamětnice pomáhala lékařům pečujícím o přeživší vězně ještě po osvobození lágru. Po válce odmaturovala. Vysokou školu nedokončila, protože emigrovala s maminkou do Izraele, kde žije dodnes.