Jiřina Čechová

* 1937

  • „S jedním svým spolužákem, který bydlel ve Znojmě, jsem se domluvila, že v den generální stávky napíšeme transparent a půjdeme do Znojma. Dohodli jsme se, že když se sejde více jak padesát lidí, tak transparent vytáhneme a uděláme demonstraci. A ono bylo náměstí odshora dolů zaplněné! Dokonce i gympl! Já jsem studentům řekla: ‚Máte transparent? Tak já vám jeden dám.‘ Ale už vám nevím, co na něm bylo napsáno. Transparent byl vyroben ze starého prostěradla, můj muž mi takové dělal. Jednou mi jeden udělal na prvního máje do Brna, tam mě taky zatkli. “

  • „Pan učitel nám prostě řekl: ‚Děti, přijde pan inspektor. A páni inspektoři se zdraví tak, že povstanete a takhle zdvihnete pravici.‘ My jsme to nacvičili. Samozřejmě že se k tomu ještě něco říkalo, ale to by se beskovští sedláci asi rozčílili, tak nic neřekl. Pan inspektor přišel o přestávce, my jsme povstali a zvedli pravice. Ale jeden Honza byl zrovna na záchodě. Vrátil se, zůstal stát ve dveřích, vidí pana inspektora. Tak si vzpomněl, že má zdvihnout pravici. Na Beskově se zdravilo ‚Pochválen buď pan Ježíš Kristus‘, děcka to zkracovaly na ‚Pochenčkis‘. A tak tedy Honza pozdravil nacistickým pozdravem a s Ježíšem Kristem. Učitel i inspektor se tak tak smíchy udrželi, protože inspektor taky celkem držel. Učitel potom přišel k nám do bytu a vykládal to mamince a tatínkovi. Všici se strašně smáli!“

  • „Ráno jednadvacátého přinesl kamelot doplněk k novinám, tam bylo napsáno, že sovětské vojsko okupuje Československo. Říkala jsem si, že to bude nějaká reklama na film. Pak jsem ztratila nervy, začala ukazovat na ten článek a křičet ‚Das ist nicht Wahrheit! To není pravda!‘ Potom jsem si ale koupila noviny. S kolegyní jsme sedly do prvního vlaku a byl to také poslední vlak, který pustili přes hranice, potom už se projet nedalo. Dojela jsem do západních Čech, už před Prahou nám zastavily silnici tanky. Když jsme je obcházely po poli, vzali nás lidé, kteří jeli z Prahy a otáčeli se naopak zpátky. Celý autobus se tak snadno dostal do Prahy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 04.10.2016

    (audio)
    délka: 02:20:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na výslechy jsem si s sebou brala knihu, teplé ponožky a pití

Jiřina Čechová ED
Jiřina Čechová ED
zdroj: Post Bellum, Eye Direct

Jiřina Čechová se narodila 16. června 1937 v Bezkově na Znojemsku. Během války byl Bezkov jednou z mála vesnic v okolí, která nebyla připojena k Německé říši. Po komunistickém převratu v roce 1948 Jiřině zemřel otec, bývalý ruský legionář. V roce 1955 odmaturovala na znojemském gymnáziu a v roce 1960 ukončila studium na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v oboru archivnictví. Nějakou dobu pracovala v archivech, roku 1965 se stala učitelkou na znojemském gymnáziu a objevila tak své životní poslání. Při politických čistkách v roce 1970 byla vyhozena ze školy a nějakou dobu pracovala na brigádách. Roku 1975 dostala od svého budoucího manžela Miloslava Kabelky nabídku pracovat na Vysočině, krátce nato se vzali a o dva roky později se jim narodil syn Vojtěch. V té době již Jiřina překládala z němčiny zakázané knihy, například Orwellovu Farmu zvířat a s manželem přepisovali znění Charty 77. Kvůli problémům s StB a hrozícímu vyhazovu ze zaměstnání se přestěhovali do drážního domku u Starče na Třebíčsku, kde se starali o hospodářství a Miloslav zároveň pracoval u Českých drah. Roku 1988 Jiřina podepsala Chartu 77 a začala se politicky angažovat. Účastnila se mnoha aktivit, včetně demonstrací. Během sametové revoluce se Jiřina s rodinou přestěhovala do Znojma, kde byla za Občanské fórum kooptována do okresního národního výboru. V průběhu roku 1990 zažádala Jiřina o rehabilitaci a na jejím základě byla výpověď z gymnázia označena za neplatnou. Na konci roku 1990 se vrátila k učení na znojemském gymnáziu, ve škole působila až do roku 2006.