Alfréd Kocáb

* 1925  †︎ 2018

  • „Jmenuji se Alfréd Kocáb. Narodil jsem se ve Vídni. Tam jsem dvacet let žil, takže jsem vídeňský Čech. Rodiče pocházeli z Moravy, matka od Tišnova, otec od Moravského Krumlova. Výchova byla v národním duchu, což bylo dáno tím, že spor mezi matkou a otcem, zda máme se starším bratrem Karlem chodit do českých, nebo rakouských škol, vyhrála jinak otci oddaná matka, která prosadila, že jsme od samého začátku chodili do českých škol. Takže já německé školy nemám.“

  • „Přišel farářský kolega a předložil mi papír s textem. Já když jsem to přečet, tak jsem říkal, že proti tomu nic nemám. Už předtím jsme obdobné rezoluce odhlasovali a podepsali, to nebyla žádná zvláštní novinka. Tak jsem to podepsal. Nečekal jsem, že z toho bude takový rámus nebo hysterie, takže jsme počítali i s tím, že by nás i vystěhovali do Rakouska, což by byl tedy paradox, kdybych se tam vrátil.“

  • „Nová orientace se chovala tak, jako by nebyly problémy. Hleděla kupředu v naději s tím, že se evangelium prosadí v bližším či vzdálenějším horizontu. Byli to don Quijotové, kteří ale věděli, že země zaslíbená je něco jako Rajská zahrada, která neexistuje, ale zároveň to nejvzácnější, co má lidské pokolení, pokud není absolutní paradox, že my jsme se zrodili na této planetě, která létá vesmírem, je schopnost reflektovat, proč tu jsme a k čemu jdeme. Pokud je to žert kohosi nebo čehosi, nechť, ale takovým žertům já nevěřím, tady je příliš mnoho v sázce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Újezd nad Lesy, 03.08.2011

    (audio)
    délka: 04:03:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mít srdce pro druhé, to už je hodně

Kocab dobova orez.jpg (historic)
Alfréd Kocáb
zdroj: Archiv sběrače

Alfréd Kocáb se narodil 28. června 1925 ve Vídni jako mladší ze dvou bratrů ve zbožné české katolické rodině. Během druhé světové války odmítl nastoupit do německé armády, byl pracovně nuceně nasazen, se zbožnou matkou třináct měsíců ukrývali uprchlého polského vězně a později též německého válečného zběha. Po válce se přestěhoval do Prahy. Po absolvování Vysoké školy politické a sociální se s přítelem Jaroslavem Pfannem nechal zapsat na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. Nový duchovní domov postupně nalezl v reformované víře v Kristovo kralování. V roce 1952 se oženil s Darjou Myslivečkovou, pozdější psycholožkou. Společně vychovali syna Michaela a dceru Magdalénu. V letech 1955-1960 působil Kocáb jako farář Českobratrské církve evangelické ve Zruči nad Sázavou. Odtud odešel na sbor do Chodova u Karlových Varů, kde se setkal s letničním hnutím. V roce 1969 byl povolán na sbor v Mladé Boleslavi. Pracoval zde s mládeží, navazoval kontakty s komunitou Taizé a s Gossnerovou průmyslovou misií. Patřil k zakládajícím členům Nové orientace a její angažované teologie. Po odnětí státního souhlasu pro výkon duchovenské služby v roce 1974 pastoroval v kotelně. Opakovaně odmítal nabídky Státní bezpečnosti ke spolupráci. V první vlně signatářů podepsal na konci roku 1976 Chartu 77 a záhy začal pracovat ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V polovině roku 1989 se jako první z křesťanských chartistů oficiálně vrátil do farářské služby, když byl zvolen farářem Českobratrské církve evangelické v Praze u Salvátora. V roce 1997 mu byla z rozhodnutí prezidenta Václava Havla udělena Medaile za zásluhy o stát I. stupně. Alfréd Kocáb zemřel 15. března 2018 ve věku 93 let.