Božena Valterová

* 1938

  • „Říkali jsme, když nám udělali prohlídku, když přijeli autem a všechno rozházeli, i skříně, a všechno, říkali jsme, že to bylo, jako kdyby člověk nebyl člověk. To byla katastrofa. Já jsem říkala: ‚Mami, napiš to všechno za okno, ať si to lidé přečtou, jací jsme.‘ Ale oni to věděli. Vždyť moje maminka pekla cukroví na každou svatbu, hody. To byla taková cukrářka! Měla hospodyňskou školu v Rožnově. Když se dělaly plesy, tak se peklo u nás, protože jsme měli velkou kuchyň i chodbu, měla to i kam dávat. Měla lísky nadělané, všechno, co mohla lidem poskytnout. Říkala: ‚Co jsem lidem udělala, že tak musím trpět?‘ Však to taky odnesla, v třiapadesáti letech zemřela.“

  • „Hrála jsem divadlo ‚Muziky, muziky‘ a to byla taková veselá operetka. Hrála jsem tam Teklu a měla takovou pěveckou árii: ‚Křivda byla spáchána na mém ubohém otci.‘ Doslova tak. To bylo ale v tom scénáři, ne že by to někdo napsal. A já to nemohla zazpívat, protože jsem se vždycky předtím rozbrečela. Tenkrát tam byl na škole řídící učitel Šafránek, co to organizoval, a ten mi říkal: ‚Boži, nemysli na to. Zavři oči a zpívej!‘ Tak potom jsem se to naučila a zpívala jsem to. Potom když jsme to hráli ve Slovaně, tak maminka říkala: ‚Já to ani nechci slyšet, já nepůjdu.‘ A já říkala: ‚Mami, pojď.‘ A šla jsem za jejími sestrami, ať jdou s ní, aspoň jedna. A ona říkala: ‚Nikdo tam nepůjde. Taťky máme zavřený. Budeme tam jak vdovy!‘ Já jsem to pak odzpívala – a takový potlesk! A Šafránek říkal: ‚Boži, tu pasáž musíš zazpívat ještě jednou.‘ A já povídám: ‚Já už to nezazpívám...‘ A taky jsem to nezazpívala.“

  • „Dovezli je všechny ve velkém nákladním autě k Městskému domu v Přerově. Tam zacouvali. Nás pustili dovnitř, co jsme byli rodinní příslušníci. Couvli autem a vedli je. Jednoho po druhém. Brečeli jsme, volali tati a bratr, měl asi deset let, utíkal k otci. A ten dozorce ho odkopl. Maminka to pak vyřizovala, [stěžovala si], protože to všichni viděli. Soud proběhl dopoledne, pak byla přestávka a odpoledne rozuzlení: že jsou politické protistátní živly, že se domluvili, z JZD vystoupili a chtěli ho poškodit, že ho rozvraceli. A za to byli souzeni.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Přerov, 19.09.2018

    (audio)
    délka: 02:34:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Říkala jsem si: Možná tatínka pustí dřív, když vstoupím do SSM

Božena Valterová dobová fot.
Božena Valterová dobová fot.
zdroj: archiv pamětnice

Božena Valterová, rozená Jemelková, přišla na svět 12. února 1938 v Kozlovicích v okrese Přerov. Zde v č. p. 1 vyrůstala s mladší sestrou a bratrem v hospodářství, které patřilo k největším ve vsi. V době probíhající kolektivizace, v dubnu roku 1955, byl její otec Alois Jemelka společně s dalšími šesti kozlovickými sedláky (a např. se svým tchánem Josefem Nevtípilem) zatčen a odsouzen k trestu třinácti let, propadnutí majetku a ztrátě občanských práv a zákazu pobytu v obci v trvání deseti let. Božena Valterová byla ihned po otcově zatčení vyhozena z přerovského gymnázia. Několik let rodina žila na hranici bídy. Roku 1959 se pamětnice provdala za Jana Valtera. Společně žili krátký čas u jeho rodičů na Šumavě, ale kvůli těžkostem se zaměstnáním se usadili na Moravě. Mnoho let se jim nedařilo nikde pracovně zakotvit, až na konci 60. let získal manžel místo správce na přerovské střední zemědělské škole a Božena Valterová se stala kuchařkou v tamější jídelně. Společně vychovali dvě děti.