„Pétépáky vlastně zpunktoval Gottwaldův zeťák Čepička. Bydlel v Praze na rohu u Prašného mostu. Takže když jsme jeli okolo, tak jsme mu z tramvaje salutovali. Když už jsme byli v civilu, tak v roce 1954 bylo nějaké Helsinské hnutí a oni dostali (pokyn), že musejí pétépáky zrušit, z nařízení Helsinského výboru. (Pamětník asi zaměnil proces politického uvolnění po smrti J. V. Stalina v roce 1953, který vedl i k nahrazení PTP technickými prapory, které již nesloužily jako forma perzekuce vůči nepohodlným brancům, s Helsinskou konferencí v roce 1975, která kladla důraz na dodržování lidských práv i v zemích sovětského bloku - pozn. ed.) Takže ve čtyřiapadesátém skončilo PTP.“
„Tady byly odvody, každý se asi dozvěděl, kam půjde. Byly tady i průvody odvedenců, rekrutů. Ale já jsem v roce 1951 dostal povolávací rozkaz do Mostu. Nevěděl jsem, co bude. Přijeli jsme do kasáren a tam jsme se dozvěděli, že jsme pétépáci, že jsme politicky nespolehliví. Velitelem praporu tam byl nadporučík Vršovský, který to masíroval hlava nehlava.“
„V Kolíně bylo několik náletů. Slyšeli jsme detonace po pumách na Zálabí, což bylo průmyslové centrum Kolína. Tam byla Tatra a různé další podniky k Sendražicům. Ale tady byli asi dvakrát tzv. hloubkaři. To byli stíhači, kteří létali likvidovat lokomotivy. Tak se tady takhle točili. Vždycky nalítávali náletem, protože vzadu vedou koleje na Prahu, tam likvidovali lokomotivy, aby nemohly tahat náklaďáky, aby omezili (dopravu - pozn. ed.). Také jsme viděli černocha, jak se culí v letadle, dokonce nám zamával a my jemu také. Vylezli jsme si na střechy a koukali jsme se na ně.“
Miroslav Zlatohlávek se narodil 8. srpna 1929 v Českém Brodě. Jeho otec Emanuel, ruský legionář, byl velice podnikavý a vlastnil autoopravnu, kterou v roce 1951 znárodnili komunisté. Miroslav vychodil obecnou a měšťanskou školu v Českém Brodě. Zde zažil i letecké nálety tzv. hloubkařů na železniční trať. Jako „politicky nespolehlivý“ byl povolán k pomocným technickým praporům a během vojny prošel několika působišti: Most, Podbořany, Teplice, Bílina a Karlovy Vary-Doubí. Po propuštění do civilu nastoupil do státního statku, kde opravoval traktory. Následně pracoval jako řidič autobusu u ČSAD Český Brod. Odtud odešel v roce 1989 do penze. Zároveň se stal funkcionářem místního fotbalového klubu a po roce 1989 se začal angažovat v klubu PTP Kolín.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
