Jaroslav Zeman

* 1959

  • „Divoké věci se tady asi taky děly, protože pamětníci, kteří byli narození kolem roku 1930 nebo 1935, říkali, že takzvané Rabovací gardy, říkalo se jim Revoluční, ale byly Rabovací, vykrádaly baráky. Nebylo týdne, aby nehořel nějaký barák v okolí a v údolí. Vždycky v noci se to zapálilo, zametly se stopy. Moc hezké to tady nebylo. Pamatuji se, když se rekonstruovala vila, bych řekl v hodnotě opravdu dnes sto milionů korun, majitele Schowanka, objevilo se v kavárenském salonu, kde měli všechno obložené tak jako piano Förster, dalo se ostění pryč a byly tam dva sejfy. Jeden byl propálený autogenem, samozřejmě prázdný. Druhý vedle byl odvrtaný, jako kasaři, když dělají svoji práci. A bylo to schované za ostěním, takže to bylo vykradené. Rozkradli spoustu nábytku z vily i z fabriky, zaplaťpánbůh toho taky hodně zbylo. Bylo to takové normální. Ale velmi rychle sem byl dosazen národní správce v tom pětačtyřicátém roce a firma začala vyrábět. Sehnali se čeští zaměstnanci. Asi to nebyl lehký rozjezd.“

  • „Tenhleten Rudolf Burkert, ta jeho historie je taková, že vyhrál v roce 1927 titul mistra světa ve sdruženém závodě v Cortině d’Ampezzo. Pak v roce 1928 získal vůbec historicky první medaili pro Československo ze zimních olympijských her v St. Moritz, byl třetí. Dokonce je to tam napsané i na tom panelu, byl jsem se tam podívat ze zvědavosti, je tam napsané Rudolf Burkert. Pak ještě v roce 1934 získal na mistrovství světa v Innsbrucku stříbrnou medaili ve skoku na lyžích. Pak se někde předváděl, skákal taky i s nevěstou v náručí, a při jiných hrátkách, asi byl frajer, že jo, si zlomil nohu. Zlomil si ji tak blbě, že to znamenalo konec kariéry. Ale paradoxně mu to asi zachránilo život, protože nemohl jít do německé armády.“

  • „Z ústního vyprávění paní Pechové, která se narodila v roce 1926 a byla Češka žijící v Tanvaldě, což bylo spíš takové unikum. Čechů tam bylo poskrovnu. Paní Pechová byla za války totálně nasazená v rodině průmyslníka v Drážďanech. Jeho syn dělal pobočníka Göringa a mně bylo furt divné, že Schowanek všechno dělal pro Luftwaffe. Pak jsem pochopil, že nebyly veřejné soutěže. Bylo to jako vždycky o známostech. Takže přes pobočníka Göringa, což byl jeho přítel, dělal Schowanek všechno pro Luftwaffe. Nakonec se tady dělalo sedmdesát procent válečné výroby a třicet procent byly hračky. Kdo v něčem podniká nebo vyrábí, když si představíte dřevěné hračky a když je pak přetočíte do sedmdesáti procent válečné výroby, to znamená kov, kovoobrábění. Byl to úžasný výkon, že to dokázal přetočit. A z těch čísel – vyrobili tady dvacet pět tisíc lafet pro letecké kulomety. Dokonce v jednom hangáru u řeky Kamenice je zastřelovali. Byla tam střelnice a zkoušely se tam ty kulomety. Vyráběly se tady taky přídavné nádrže pro letadla Luftwaffe, když lítala na Londýn.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Albrechtice v Jizerských horách, 14.05.2020

    (audio)
    délka: 01:31:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Válka převrátila továrnu na hračky vzhůru nohama. Její výrobky zabíjely

Majitel továrny Jaroslav Zeman na snímku z první poloviny 90. let 20. století
Majitel továrny Jaroslav Zeman na snímku z první poloviny 90. let 20. století
zdroj: archiv Jaroslava Zemana

Jaroslav Zeman se narodil 29. března 1959 v Jablonci nad Nisou. Jeho prarodiče a rodiče měli zemědělské hospodářství v Jesenném v Podkrkonoší. Pro totalitní režim představovali kulaky. Po základní škole vystudoval Jaroslav Zeman Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou. Závodně lyžoval. Vojnu strávil v Dukle Čáslav. V roce 1984 nastoupil do továrny Tofa Albrechtice. Po listopadu 1989 pracoval rok a půl v Německu. V roce 1992 podal na továrnu Tofa konkurenční privatizační projekt, uspěl a stal se majitelem firmy. Pod novým názvem Detoa ji vlastnil i v roce 2020. V továrně založil v roce 2011 muzeum, v němž je řada exponátů poukazujících na německo-českou historii továrny. Přežila Rakousko-Uhersko, prvorepublikové Československo, německou Třetí říši, totalitní Československo a dobu po roce 1989. Jaroslav Zeman je ženatý, má staršího bratra a dva syny. V roce 2006 ho zvolili starostou Albrechtic v Jizerských horách, ve funkci působí i v roce 2020. V roce 2012 se stal senátorem, v roce 2018 mandát obhájil.