„Já jsem učila a musím říct, pan profesor měl opravdu velmi šťastnou ruku, protože mi rovnou řekl: ‚Vy tu chemii nebudete učit tím, že budete přednášet, ale bude to takzvaná forma kontrolované četby.‘ Což opravdu mělo efekt. Protože základy chemie, které oni potřebují, ty udělali už na střední škole, takže oni si to měli teoreticky nastudovat, potom to někdo z nich řekl. Například co jsou základní uhlovodíky nebo čím se vyznačují alkoholy a čím se liší od fenolů – a potom se to bude procvičovat. Takže opravdu musím říct, že ti první studenti měli dobré uplatnění po tom roce 1989. Oni tu chemii měli zažitou, protože se předpokládá, že oni budou dávat teorii k publikacím, takový ten mozek. Ale musí se umět domluvit s biology, chemiky, doktory. Protože pro ně pracujeme.“
„To bylo hrozný. To už bylo JZD a oni hlídali vodu, protože tam není voda. Takže my jsme se myli v korytech jako Fanfán Tulipán – jeden si myje nohy, druhý si myje obličej. A oni na nás řvali, že musíme šetřit vodou. Jestli jsme se za ty tři týdny sprchovali, to já vůbec nevím. Bydleli jsme nad prasatama ve chlívě, dostali jsme pytel, ten jsme si vycpali senem a na tom jsme spali. Ale nejhorší bylo to jídlo. To bylo strašný. Ráno se vstávalo v pět hodin do zimy. Ke snídani jsme měli krajíc chleba namazanej povidlama a k tomu meltu. Já meltu nemůžu od té doby ani cítit, přestože vím, že je to zdravý nápoj. A k obědu nám na chmelnici vozili polívku a gumový rohlík. Já už jsem to potom vůbec nemohla. A k večeři byly nějaké knedlíky s nějakým masem, které potom nejedli ani místní psi. Bylo to strašné. Takže za celé tři týdny jsme neměli kousek ovoce, kousek zeleniny.“
„Říkala: ‚Měla jsem kliku, že jsem ten tyfus dostala až nakonec. Protože má člověk příšernej hlad.‘ A že [předtím] seřvala nějakou mladou holku, která dostala tyfus a snědla někomu chleba. A že teta ji strašným způsobem sepsula, že se to nedělá. A pak pochopila, že měla zvířecí hlad a že to nevydržela.“
Jana Zachová, rozená Kořínková, se narodila 26. července 1939 v pražských Kobylisích Věře a Antonínu Kořínkovým. Vyrůstala v Košířích. Teta z otcovy strany Jarmila Kořínková za války působila v odbojové organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). Po atentátu na Reinharda Heydricha v roce 1942 ji zadrželo gestapo a následoval transport do koncentračního tábora. Domů se vrátila na podzim 1945. Na přelomu 50. a 60. let Jana Zachová vystudovala chemii na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Celý svůj profesní život zasvětila vědě. V 60. letech pracovala ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv a Výzkumném ústavu tukového průmyslu, od roku 1970 pak ve Fyzikálním ústavu Univerzity Karlovy. V roce 1977 obhájila titul kandidát věd (CSc.), kvalifikační práci psala na téma Pěstování a výzkum monokrystalů solí bazí nukleových kyselin. Ačkoliv se celý život pohybovala ve vědním a akademickém prostředí, nikdy nevstoupila do KSČ – jen na rozdíl od svých stranických kolegů nemohla služebně vycestovat na Západ. V roce 2022 žila v Praze a nadále působila ve Fyzikálním ústavu Univerzity Karlovy.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
