Jarmila Zábranská

* 1926

  • „A kdo to neměl, když přišla kontrola, okamžitě byl zajištěn. A mně se stalo jednou, že jsem to zapomněla, a naštěstí z Vlašimi tam byl pan Podrazký. A on mě poznal a říkal: ‚Pojďte sem, pojďte sem, vy nemáte průkaz?‘ Já povídám: ‚Asi jsem ho zapomněla.‘ – ‚Já vás pustím, ale dejte si, prosím vás, pozor, dejte si pozor, je to nebezpečný, možná, že byste se už ani nemusela vrátit pak do školy.‘ No, a od tý doby jsem to nosila pořád s sebou a nechala jsem to na památku.“

  • „A přišel Červenej kříž. A ta sestra z Červeného kříže mému muži, tehdá to byl jako můj parťák, zachránila život. Protože začala vyndávat z tý strany, kde on byl na kraji, a jelikož už měl vysoký horečky a měl tyfus skvrnitej, tak ho vzala jednoho z prvních, takže během třech měsíců pak se z toho dostal. Ale přišel teda z toho koncentráku vlastně v srpnu, protože musel bejt po nemocnicích léčenej.“

  • „To se hrála Sůl nad zlato a paní učitelka Chalupová, která to režírovala, mi řekla: ‚Heleď, Kameníková, ty seš první páže, budete nosit dort a budete zpívat: Dortíčky, koblížky, ty má pan král rád! Ať vám paní maminka upeče něco a na to velkou čepici. Sněhovou, nebo šlehačkovou.‘ Samozřejmý. Já jsem šla a ona říká: ‚A hezky pohyb, ne dřevěný!‘ Tak já pohyb, a při zpěvu v ráži moje čepice akorát paní radový v první řadě tajhle spadla do klína. Takže tatínka to potom stálo čištění a ještě dar. Že Jaruška hrála divadlo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vlašim, 24.04.2018

    (audio)
    délka: 02:10:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Milovnice divadla a vychovatelka, která zkrotila i nejzlobivější kluky

3.jpg (historic)
Jarmila Zábranská
zdroj: PNS

Jarmila Zábranská, rozená Kameníková, se narodila v srpnu 1926 ve Vlašimi. Pochází z obchodní rodiny, rodičům patřilo knihkupectví, knihařská dílna a papírnictví. Pamětnice se odmalička dobře učila a věnovala se divadlu, které se stalo její životní láskou, byla členkou Skauta i Sokola. Za války chodila na gymnázium v Benešově a poté na Vyšší obchodní školu v Praze. Někteří její přátelé byli za protektorátu zatčeni, včetně jejího budoucího manžela, Josefa Zábranského. Ten přežil věznění v Terezíně i pochod smrti. Jarmila Zábranská celý svůj život zasvětila práci s dětmi a mládeží, byla oblíbenou vychovatelkou a často při výchově využívala právě divadlo. Jemu se věnuje i pedagogická příručka, kterou napsala, i některé její články ve slovenském periodiku Vychovávatel. Hraní ochotnického divadla se věnuje dodnes. Za svou celoživotní práci s mladými lidmi získala ocenění Blanický rytíř.