Matthias Wraneschitz

* 1927  

  • "V Plzni jsme jednou za týden dostali korespondenční lístky. Psal jsem domů, ale nedostal jsem nic. Pošťačka, která nosila poštu, ji roznášela i za Reichu, všechny lidi znala. A tak když jsem psal podruhé, uviděla Vranešic 216, věděla, že jsou pryč, donesla lístek mojí tetě Stavaričové, která byla ještě doma. Asi za osm dní jsem dostal balík, druhý den i psaní, ve kterém bylo sto korun a teta psala, že rodiče už jsou pryč."

  • "Byl tam jeden legionář, Čech, který inzeroval, že ti, co jsou z České republiky, se mají nahlásit. Jel jsem za ním, a říkal, pravda, můžete jet domů, rodiče tam na vás čekají… Rodiče tehdy byli už dávno pryč, což jsem ale nevěděl. Pak jsem přišel do sběrného tábora v Plzni v Česku. My jsme mysleli, že půjdeme domů, ale v Plzni na nás čekalo vojsko a z nás se staly zajatci. Potom jsme se měli špatně. Asi tři měsíce jsem byl v Plzni, potom jsme my, mladí, šli do dolů do Moravské Ostravy. V Plzni jsme museli všechno odklízet, bylo to rozbité. Potom jsme byli u zedníků a i ve slévárně, dělali jsme samou těžkou práci."

  • "Julia Meinla si pamatuji. Vícekrát byl ve Frélichově. Za ženu měl mladou Japonku, která vždycky rajtovala skrz Frélichov. On byl takový starší, podsaditější. Na jeho statek jsem chodil trhat hrách, s Neupauerem. Pro Meinla pracovalo hodně lidí, na statku byla i konzervárna. Mainl měl hodně hrachu, lidi ho chodili trhat. Za Reicha dostali pět feniků za kilo, což bylo dost peněz. Za den se dalo vydělat až pět marek."

  • Celé nahrávky
  • 4

    Mikulov, 15.06.2016

    (audio)
    délka: 54:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Dokumentace nejstarších mluvčích moravské chorvatštiny
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mysleli jsme, že jedeme domů, zatím nás vezli do internačního tábora

Matthias Wraneschitz
Matthias Wraneschitz
zdroj: Archiv - Pamět národa

Matthias Wraneschitz se narodil roku 1927 ve Frélichově rodičům Janu a Anně Vranešicovým. Doma se mluvilo chorvatsky, protože však Vranešicovi bydleli v části obce, kde žilo také několik německých rodin, malý Matěj od dětství používal také němčinu. Znalost češtiny přišla s nástupem do první třídy české školy v roce 1933. V září 1944 musel narukovat do německé armády, bojově byl nasazen na západní frontě. Po skončení války se dostal do Plzně, kde byl internován v táboru pro Němce a pracoval na odklízení trosek po bombardování města. Pracovní povinnost po třech měsících pokračovala v dolech na Ostravsku, kde pan Wraneschitz pracoval až do roku 1948. Tehdy se mu totiž podařilo uprchnout, vrátit se do Frélichova a druhý den ihned odejít do Rakouska.