Irene Weiss

* 1930

  • „V lednu [1945], v zimě, v hrozném mrazu byly tisíce lidí, kteří jen tak tak přežili Osvětim, dotaženy na silnici a nuceny pochodovat stovky mil hlouběji do Německa, abychom se vzdálili od osvobozenecké ruské armády. Tragédie touhle cestou pokračovala. Když si člověk sedl, zastřelili ho. Když se opřel o jiného, zastřelili ho. Po stranách silnice byla spousta mrtvol. Nedostali jsme najíst ani napít. A navíc ta zima – byl to vážně pochod smrti. Když jsme dorazili do Německa a rozdělili nás do táborů, daleko od blížící se armády, už bylo všude plno lidí a ta přelidněnost a podmínky byly šílené. Německý systém se zhroutil, co se týče dopravy proviantu a podobných záležitostí. Propukaly nemoci. V tom konkrétním táboře, kde jsme skončily my, vypukl tyfus, tyfová horečka. Roznášely ji infikované vši. Moje teta Pearl ten tyfus chytila a dostala vysoké horečky, blouznila. Byly jsme bezmocné. Z horečky dokonce ohluchla. Ale ve všech táborech byly malé ošetřovny. Postupně jsme si uvědomovaly, že ošetřovny nebyly zřízené k léčbě lidí, ale k tomu, aby z nich odváželi nemocné do plynové komory. Tenhle tábor plynovou komoru neměl, a tak jsme tetu dovedly na ošetřovnu, kde měla alespoň lůžko sama pro sebe. Brzy jsme si ale uvědomily, že i když tam žádná plynová komora nebyla, z koncentračního tábora posílali náklaďák, co nemocné vyzvedával. Jednou ten náklaďák přijel, naložil všechny z té malé ošetřovny včetně mojí tety Pearl, odvezli si ji a zabili.“

  • „Ptaly jsme se těch, co [do Osvětimi] přišli dříve, kdy se budeme smět setkat s našimi rodinami. Ukázali na komíny chrlící kouř a oheň a řekli: ‚Podívej se tamhle k těm komínům. Tam je vaše rodina.‘ Říkaly jsme si, co s těmi lidmi udělali, že si vymýšlí takové věci. Po celé dlouhé dny jsme tuhle myšlenku úplně zavrhly. Ale nakonec bylo příliš složité ji nepřijmout, viděly a slyšely jsme toho příliš. Pak nám řekli, že ženy a děti jdou hned po příjezdu a selekci na nástupišti do plynových komor. Že jsou do hodiny mrtví, podle toho, jak rychle se odbude celý ten proces. A tak jsem si uvědomila, vlastně všichni jsme si uvědomili, že já jsem tuhle selekci obešla, ale i přesto jsem byla pořád na mušce, při každodenních selekcích jen kousek od toho nástupiště. Každý den za úsvitu jsme se řadily ke sčítání do řad po pěti a stávaly jsme tam dlouhé hodiny, než přišla německá hlídka a spočítala ty řady po pěti. A z těch řad vytahovali další, kteří jim při selekci na nástupišti proklouzli.”

  • "Pamatujete si, jak do města vpochodovali Němci?" – „Ano, vzpomínám si. Všude byly vývěsky, průvody, lidé na ně čekali u hlavních silnic a vyvěšovali vlajky. Byla to oslava. Ženy a muži vynášeli džbány vína a bochníky chleba a čekali, až přijdou. Vylezli na věž kostela, aby viděli, jak se blíží, jak jsou daleko od našeho města. Deset židovských rodin v mém městě nevědělo, co dělat, zda vůbec vyjít ven.“ – "Deset židovských rodin ve vašem městě?" – „Deset židovských rodin, asi 100 osob. Pozorovali jsme tu oslavu. Můj otec, vzpomínám si na jednu debatu, hodnotil, že pokud vyjde ven do davu, bude to nebezpečné. A pokud nevyjde ven, bude to taky nebezpečné. Byl to vnitřní konflikt. Ale co jsme věděli s určitostí, je, že ten druh přivítání, který jim obyvatelé města připravili, pro nás znamená velké potíže.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    United States Holocaust Memorial Museum , 06.04.2017

    (audio)
    délka: 01:08:09
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Vidíš, kde se kouří z komínů? Tam je tvoje rodina

Irene Weiss Fogel
Irene Weiss Fogel
zdroj: video

Irene Weiss se narodila jako Irene Fogel 21. listopadu 1930 v městečku Bótrágy (dnes Batrad v Zakarpatské oblasti západní Ukrajiny), které tehdy patřilo k Československu. Když nacisté roku 1939 rozdělili Československo, připadlo Bótrágy k Maďarsku, tehdy blízkému spojenci Německa. Židovský původ rodiny společně s probíhající válkou znamenal stále drastičtější opatření – Irene musela přestat chodit do školy v sedmé třídě, její otec byl roku 1942 poslán na nucené práce. Německo postupně prohrávalo válku a v březnu roku 1944 obsadilo i území svého původního maďarského spojence. O měsíc později, v dubnu 1944, byla celá rodina přesídlena do židovského ghetta v blízkém Mukačevě, a nakonec v květnu 1944 do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Tam byla rodina Fogelových rozdělena – otec byl zavražděn pravděpodobně za nedostatečné plnění pracovních povinností při plynových komorách, o osudu svého 16letého bratra se Irene už nikdy nedozvěděla. Díky tomu, že Irene oholili vlasy v židovském ghettu v Mukačevě, prošla spolu se svou nejstarší sestrou Serenou selekcí, protože vypadala jako dospělá žena, a ne jako jedno z dětí, které končívaly v plynových komorách. V osvětimských barácích se obě sestry náhodou setkaly se svými dvěma tetami Rose a Pearl. Postupná likvidace nacistických koncentračních táborů kvůli postupující frontě vedla k tzv. pochodu smrti a přesunu osvětimských vězňů do jiných táborů po Německu. Irenina teta Pearl trpěla během pochodu tyfovou horečkou a po snaze umístit ji na ošetřovnu byla odsud odvezena a zavražděna. Osvobození ruskými vojsky se tak dožila z celé rodiny jen Irene, její sestra Serena a teta Rose. Po stovkách kilometrů pěšky nakonec tato trojice dorazila do Prahy, kde se jim dostalo lékařské péče. Irene později emigrovala do USA a žila nejprve v New Yorku a posléze ve Virginii. Stala se pedagožkou a dodnes (2017), již v důchodu, dobrovolničí v muzeu United States Holocaust Memorial Museum. V letech 2015 a 2016 svědčila v soudních procesech s někdejšími osvětimskými dozorci. ZDROJ NAHRÁVKY: https://www.ushmm.org/collections/the-museums-collections/about https://collections.ushmm.org/search/catalog/irn598672