"Nad fakultou měl dozor jeden příslušník toho příslušného oddělení státní policie. Když já jsem byl děkanem, tak to bylo tak, že on 1. září nebo na začátku školního roku přišel a informoval mě o bezpečnostně-politické situaci ve městě Brně a našem kraji. To bylo školení určité, kterým jsem musel projít. To se zapsalo, že to je školení. No a že teda budem v nějakém styku. Povídám, tak když budete potřebovat, přijďte. Já za váma asi moc chodit nebudu. A to se stalo, to byl takovej mladej chlapec. A jednou takhle vyjdu z mé pracovny na chodbu a teď ho tam vidím, jak stojí v hloučku několika studentů a cosi tam diskutuje. Já povídám – jdete za mnou? Tak pojďte! Ne ne ne. No tak co tady děláte? Spřádám síť. Povídám, no tak to je....Tak takovýho vola jsem ještě neviděl."
"Jednou za mnou přišli, že dva studenti byli zjištěni, že se účastnili nějakého koncertu pololegálního, poloilegálního. Takové té hudby - du du du du. Jak se tomu říká?" – "Bigbít?" – "Ano, bigbít nebo heavy metal a že to není žádoucí pro budoucího právníka. Já povídám, no tak, že by to bylo žádoucí, to možná asi není, spíš by se měl vzdělávat v nějakých jiných oborech, ale když je to baví, no tak co. Tak mu říkám, tomu soudruhovi, prosím tě, dopustili se nějakého trestného činu? Ne. Dopustili se nějakého přestupku, něco řvali nebo rušili denní klid? Ne. Já povídám – no tak s ním nemůžu nic dělat. Oni chtěli dokonce, abych je vyloučil ze studia. Já povídám - nepřichází v úvahu, vždyť jsem právník, ne?"
"Dělník, když podal přihlášku, tak to okamžitě akceptovali. Kdežto v té sféře společenskovědní to bylo tak, že to muselo být nabídnuto. Člověk se nemohl, protože kdyby se někdo, jak jsme byli na fakultě, v té konečné fázi toho ročníku, kdyby se někdo sám přihlásil, že chce být členem komunistické strany, tak by ho nevzali. Čili to členství bylo nabídnuto. Nás bylo několik, kdo odcházeli z fakulty jako takzvaný kandidát strany, což byla dvouletá lhůta ještě do členství. To jsme tam byli – Pithart první, to byl takový guru... jestli nás bylo pět ze 150členného ročníku."
Eduard Vlček se narodil 26. února 1940 v Přerově a zde prožil své dětství a mládí. Otec Eduard a matka Božena, rozená Zemanová, pracovali v místní elektrárně. V letech 1957–1962 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze se specializací na mezinárodní právo. Celý život pracoval jako vysokoškolský pedagog – začínal hned po vojně v roce 1964 na své alma mater a v roce 1970 se přesunul na znovuobnovenou právnickou fakultu v Brně. Od roku 1971 zde vedl katedru dějin státu a práva, jejímž vedoucím zůstal s menšími přestávkami až do roku 2008. V roce 1973 byl jmenován docentem a v roce 1986 profesorem. V 70. a 80. letech se podílel na řízení fakulty, nejprve jako proděkan, následně jako děkan. Úspěšná akademická dráha se ale nemohla uskutečnit bez členství v KSČ. To mu v roce 1986 otevřelo dveře také k funkci poslance Sněmovny národů Federálního shromáždění, kterou vykonával až do roku 1990. Do svých 70 let vyučoval práva v Brně a poté deset let působil na právnické fakultě v Olomouci. Podílel se na tvorbě několika učebnic právních dějin. V roce 2025 žil v Brně.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
