Erich Veselý

* 1926

  • „Měl jsem hodinky, které jsem získal od dělníka, kde jsem dělával. Za kilový pytlík s fazolemi. Matka pěstovala na zahradě veškerou zeleninu, všechno možné. Tak jsem mu donesl kilo fazolí a on mně dal hodinky. Když tady Rusi chodili po baráku, tak mě o ty hodinky připravili. Tak jsem je pozbyl. A jinak kluci kšeftovali s hodinkami na hřišti, co je za Anthroposem. To bylo hřiště bývalé moravské Slavie. Oni tam parkovali s auty a měli tam v kolika autech německé fotoaparáty. Nicony, leicy, za hodinky dali aparát. Takže ti kluci hodinky vyměnili za fotoaparáty. Z toho jednoho mám dodnes udělané fotky. Ten měl kamarád. Já jsem už žádné hodinky neměl, takže jsem žádný aparát nezískal. Ale kamarád ho měl a já jsem s jeho aparátem dělal fotky. Jinak za fotoaparát, když jeli kluci do Prahy, dostali celé závodní kolo. V Praze za fotoaparát celý bicykl, galuskové závodní kolo. No tak to byly takové kšefty s Rusy.“

  • „Tady v domě byli nastěhovaní ruští vojáci. V průjezdu stál už studebaker, americké auto, a na tom byly namontované kaťuše čili ty ‚Stalinovy varhany‘. Střely lítaly směrem na Myšárnu [Mniší horu], na pole, kde dneska už stojí domy. Tam bylo pole a naproti, tak oni tam stříleli. Na tom autě byla taková obrovská bedna a ta byla plná krabiček sardinek. Tak já jsem, když tam nebyl ten hlídač, ty sardinky kradl. Kolik roků jsem je vytahoval z nočního stolku v ložnici u postele. Ten jsem měl vystlaný těmi portugalskými sardinkami. Oni někde vybrali sklady a já jsem jim ty sardinky kradl.“

  • „To bylo tuším ve čtvrtek, když přišli první vojáci naproti, kde bydlela tetka. Tak bouchali na vrata. Jinak předtím stříleli směrem z ulice Bráfova, jak dnes jede tramvaj z Kamenného mlýna směrem k Žabovřeskám. Tam byla bývalá fabrika, tzv. Erdálka, kde se dřív vyráběly čisticí prostředky. Pak to byly byty pro chudé lidi. Odsud střílely tanky do Jundrova. Byly pobourané v Jundrově i některé domy bombardováním. My jsme to sledovali z Háječku nad dnešním hřištěm, kde kamarád měl v lese vykopaný kryt. Odsud jsme z toho lesa viděli, když stříleli Rusi na Jundrov. Když jsem byl doma a přišli ti Rusi, tak jsem volal otce. Otec měl zatlučená veškerá okna na baráku deskami. Naproti zahradě leželi v zákopu nějací Němci s pancéřovými pěstmi. Otec je vyzval, aby odsud odešli, že mu rozbijí barák. On uměl totiž perfektně německy. Tak byli u nás na dvoře, popíjeli u studny vodu a otec jim krájel, co matka vždycky chystala chleba. To pojídali ti němečtí vojáci. Bylo jich pět mladých kluků. Vypili vodu, snědli chleba a pak se rozloučili a odešli, opustili ty zákopy. No a ti Rusové, když jsem je viděl, tak jsem volal otce do chodby, kde byly takový malý původní okýnka, a otec, když se podíval, první jeho slova byla: ‚Ti nás osvobodí od všeho. Nic dobrého z nich nebude.‘“

  • „Pro válečnou výrobu jsme dělali spodky, dna pro dělostřelecké střely, čili do granátu. A potom jsme dělali takzvanou hydrauliku pro ponorky, různé odlitky z ocelo-litiny, veškerou tu armaturu, která byla pro hydrauliku v ponorce. To se všechno u nás vyrábělo. Já jsem vlastně na té výrobě dělal, ať už jakkoliv. Co se dělalo, tak všecko bylo ve válečné výrobě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 24.06.2025

    (audio)
    délka: 01:10:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu 20. století ve vzpomínkách pamětníků
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

„Nic dobrého z nich nebude,“ řekl otec, když uviděl před domem sovětské vojáky

Erich Veselý v roce 1949
Erich Veselý v roce 1949
zdroj: archiv pamětníka

Erich Veselý se narodil 22. září 1926 do rodiny kovářského a podkovářského mistra Viléma Veselého v Brně-Jundrově. Vzpomíná na bombardování Brna i na osvobození Rudou armádou. Po absolvování měšťanky se vyučil strojním zámečníkem a pracoval ve firmě na výtahy, která během války přešla na válečnou výrobu. Vyráběli části do dělostřeleckých granátů, armatury do ponorek a podobně. Na konci války se v jejich domě usídlili sovětští vojáci. Pamětník popisuje nepříjemnosti. Dokonce ho zajali, vzali mu doklady a spolu s ostatními kamarády musel pro Rudou armádu pracovat. Nakonec se jim podařilo uprchnout. Na vojně byl v Brně-Pisárkách, kde pracoval jako řidič. V roce 1950 se oženil s o rok starší Annou a narodily se jim dvě děti. Erich Veselý je nadšeným cyklistou, v mládí závodil, byl členem klubu cyklistů. Otec mu koupil první závodní kolo už v roce 1940. Na kole jezdil ještě v pětadevadesáti letech. Nedávno si postavil koloběžku. V roce 2025 žil pamětník v rodném domě ve Veslařské ulici v Brně-Jundrově.