Vladislav Vencko

„Lidi se s tím smířili nějak tak, někdo víc a někdo míň, někdo toho využil, pro někoho to byla atraktivní záležitost. No, a ještě jeden takovej zážitek vám řeknu z 69., kdy bylo první výročí jako tý okupace, tak milicionáři... Víte, kdo to byli milicionáři, děti? To byli členové komunistický strany v závodech, kteří byli ozbrojeni. Tak do Prahy svezli milicionáře, protože věděli, že tam budou demonstrace. Z helikoptér házeli slznej plyn, my jsme měli takovýhle oči červený, řvali jsme. A my jsme v Palackého... ježiš, jak se jmenuje, ve Spálený ulici byl kordon těhlech milicionářů. My jsme po nich házeli dlažební kostky a křičeli jsme na ně: ‚Husákovo gestapo!‘“

„Já jsem šel po tom mostě mezi těma tankama a mezi těma ruskejma vojákama a kouřil jsem. Teďka tam byl takovej ruskej vojáček, v levý ruce samopal a ještě se mu kouřilo z hlavně a chtěl, abych mu připálil tu jeho papirosu, jak oni říkali Rusové, tu jeho cigaretu. A já jsem udělal následující: já jsem tu moji nedokouřenou cigaretu vzal, hodil jsem ji na zem, zašlápl jsem ji a šel jsem dál. V tu chvíli jsem měl největší strach ve svým životě, protože jsem čekal, že to do mě pustí.“