Jan Simandl

* 1930  

  • „Už jsem to doklepal do toho jednapadesátého roku, kdy mi přišel povolávací rozkaz na vojnu. Měl jsem nastoupit 1. října 1951 na Libavu, kde se nás sešlo tenkrát velké množství vojáků. Nevěděl jsem, k čemu jdu... až tam jsem se dozvěděl, že k PTP, že jsem nespolehlivý, a že budu tedy sloužit na vojně beze zbraně u pracovních táborů, protože nám pracující lid nedůvěřuje, že bychom mohli zbraň obrátit proti nim. Tak jsme zbraně nedostali, dělali jsme čtrnáct dní pořadový výcvik na cvičáku, mě zachránily brýle, že jsem nešel do dolů. Byl jsem zařazen do těžkého stavebnictví. Po čtrnácti dnech v neděli odpoledne nás naložili na nákladní auta a dovezli nás do Přerova, za vesnici Bochoř.“

  • „Oni je zavřeli oba dva, jak toho strejdu, tak toho mladýho, udělali s nimi v Moravských Budějovicích veřejný soud a odsoudili je. Strejda dostal dva roky a ten mladý dostal rok, což nebylo tak zlé. Ale součást rozsudku bylo propadnutí majetku ve prospěch státu. A zákaz pobytu na okrese Moravské Budějovice deset let a patnáct let zákaz pobytu ve vesnici... to byly majetky, které se dědily z rodičů na děti, to propadlo státu a ještě je z toho vyhnali, to si člověk nemohl srovnat, že je to možné. Ale skutečnost taková byla... rodinu odstěhovali k Liberci a krmili tam dobytek, když si chlapi odseděli to, co měli, tak tam šli za nimi a pracovali tam s nimi.“

  • „Říkal jsem si, to je dobré, už rozdává ty opušťáky a já odpoledne zdrhnu, tak jsem v cestovní horečce běžel do kanceláře. Před kanceláří stál černý tatraplan, to bylo tenkrát nejlepší vozidlo... po vojensku jsem se hlásil u velitele, byl tam mimo něj ještě chlápek v civilu otočen zády a ptal se: ‚Jste ten a ten, narozen tam a tam...?‘ A já říkám: ‚Ano.‘ On se od toho stolu otočil, držel v ruce pistoli, mířil na mne a řekl: ‚Dejte ruce nahoru, jste zatčen.‘ Věřte mi to nebo ne, já jsem se začal smát... mne to nenapadlo, že by to byla skutečnost. (...) Pak mne nechali svléct do naha, všechno mi sebrali, nechali znovu obléct a řekli: ‚Teď si půjdete sednout do toho auta dozadu, nesmíte udělat ani krok z cesty, nesmíte s nikým promluvit, jinak okamžitě použiji zbraň.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Knihovna Dačice, 20.04.2015

    (audio)
    délka: 01:08:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ztratit svobodu? O co víc můžeš přijít?

Dobové foto
Dobové foto
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Jan Simandl se narodil 19. listopadu 1930 v Brně. Jeho otec měl hospodářství v Jiraticích u Jemnice. Pamětník se dobře učil, ale protože byl nejstarším synem, očekávalo se, že hospodářství převezme. V letech 1947 až 1949 proto navštěvoval zimní rolnickou školu. Po komunistickém převratu byli zemědělci nuceni plnit odvody, jejichž výše neodpovídala skutečným možnostem, a byli přesvědčováni ke vstupu do družstev. Rodině byl zabaven majetek a přišla i o své lovecké zbraně. V roce 1949 byl Jan Simandl odveden na vojnu a nastoupil k Pomocným technickým praporům, kde pracoval ve stavebnictví. Byl zde mimo jiné s mnoha kněžími; ve vykonstruovaném procesu s jedním z nich byl odsouzen na dva roky vězení. Po propuštění se oženil a odstěhoval se za svou ženou do Ostojkovic, kde žije dodnes.