Josef Vaněk

"Oni už dělali na ty zemědělce nátlak tím, že požadovali velké kontigenty, které jsme nemohli plnit, to bylo daleko horší než za Němců. Bylo tam obilí, vejce, máslo, všecko, nedalo se to splnit. Takže těm, kdo neplnili, začínali brát pozemky, dávali jim jakoby pokuty a výhrůžky. Strýc pak říkal mamince, abych na našem přestal pracovat, že jinak přijdeme do dluhů, a doporučil jí, aby mě raději dala pracovat do Vítkovic. Tak jsem to pak ještě rok dělal po šichtách. Z Vítkovic jsem přišel a po práci ještě s maminkou obdělával pole."

"Jako malý kluk jsem byl s tatínkem v Ostravě. Bylo to za Německa. Jeli jsme lokomotivou z Kyjovic do Svinova, tatínek tehdy musel mít pas a v pasu musel mít napsané i moje jméno. Vystoupili jsme ve Svinově a přestoupili na lokálku. Na svinovském mostě byla celnice, pochodovali tam zrovna Hitlerjugend, to si pamatuju. V čele nesli německou vlajku, tatínek měl na sobě klobouk a nesundal ho na pozdrav. Jeden člen Hitlerjugend mu jej shodil z hlavy a německy mu vynadal. To si přesně pamatuju. Ve Svinově byla tehdy hranice Sudet a protektorátu. Ostrava už byl protektorát."

"Krajina byla předtím úplně jiná. Byly remízky, malé lesíky, vysoké meze, na těch bylo různé křoví, kde slábnul vítr. Byla vlhká místa, bažinky, to byly rezervy vody pro dlouhé kusy pole, pak se to ale všechno zoralo, zarovnalo. Když přijde vítr, tak se táhne celým polem a jen se přefukuje prach vzhůru dolů. Všechno zničili."

"Když se družstvo zakládalo, museli jsme dát všechno do ustájení, krávy, obilí, krmivo a sedláci tam pak museli dělat. Sedláci Juchelka, Žurek, Byma sváželi z pole krmivo – tehdy se ještě seklo kosou. Museli jet i dvakrát nebo třikrát. Jednou se stalo, že se seno zapařilo a ženy, které poklízely krávy, jim to seno daly. Dobytek z toho omarodil. Ty chlapy za to zavřeli za to, že to byla sabotáž. To nebyli zemědělci, co to řízení vedli. Zavřeli ještě Vaňka za to, že měl soukromou pilu na řezání dřeva. I když mu ji sebrali, tak Vaněk tam pořád chodil a dohlížel na práci, takže za to jej taky zavřeli za sabotáž. Byli zavření dva a půl roku za komunistů."

"Řádové sestry nás už tehdy učily různé předškolní věci. Hrály si s námi, museli jsme tam i spát, bylo to stejné jako dnes ve školce. Těch dětí nás tam ale nebylo moc, protože každý si to nemohl dovolit. Byly tam čtyři řádové sestry i několik kněží. Bylo to naproti kostela, takže jsme to měli domů kousek."