Helena Valíková

* 1931

  • „Edvard Beneš jezdil k těmhle Benešovům. Vždycky jeli a troubili. Jela nějaká, říkali tomu hradní stráž. A jel takovej auťák a houkali. A to všichni na té silnici vždycky šli takhle na stranu. A to projeli a jeli k těmhle Benešovům.“ – „A zahlédla jste pana prezidenta Beneše?“ – „Zahlédla, určitě. Pamatuju si, že tam byl takový háječek. Tam jsme vždycky koukaly, ty děti, rovnou ze školy. ‚Pojede Beneš!‘ Tak už jsme koukali. Tenkrát i auto bylo vzácné. Když jelo auto, tak houkali. ‚Už jedou!‘ Tak jsme honem koukali, celí diví.“

  • „Když se vrátila a byla na Vinohradech v té nemocnici, tak jsme za ní chodili. Nejenom já, to nás bylo několik. Měli jsme tam ty maminky a tatínky. Já si pamatuju, že to pro mě byla taková... Tak jsem na ni koukala, jak ležela v té posteli. Říkala jsem si: ‚To je maminka? No asi jo.‘ Jsem si ji vůbec nepamatovala.“

  • „Pamatuju si, jak tenkrát maminku odvedli. Mně řekly, že jela někam... Namluvily mi, že jela na nějakou rekreaci nebo co. Já si pamatuju, že jsem nevěděla, co to je rekreace. Ale přitom vlastně byla maminka v Terezíně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 17.07.2023

    (audio)
    délka: 01:11:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měla jsem kliku, že tatínek byl árijec

Helena Valíková
Helena Valíková
zdroj: Post Bellum

Helena Valíková, rozená Vaňačová, se narodila 5. února 1931 v Kardašově Řečici v jižních Čechách do česko-židovské rodiny. Maminka Růžena Ráblová byla Židovka, dcera třeboňského košer řezníka, který padl v první světové válce. Otec František Vaňač, rodák z Vodňan, se vyučil tesařem a pár let po narození dcery se i s rodinou přestěhoval do pražských Horních Počernic. Tam pamětnice často vídala prezidenta Edvarda Beneše, jak jezdil na návštěvy ke svému bratrovi na statek v sousedních Svépravicích. S válkou se náhle ocitla úplně sama – otce, který se odmítl rozvést se svou židovskou manželkou, internovali do koncentračního tábora v Bystřici na Benešovsku, maminka s babičkou zase nastoupily do transportu do Terezína. Otcova rodina však byla rozhodnutá se o malou Helenu postarat. Až do konce války ji ve svém pražském bytě spolu s dalšími dvěma dětmi ze smíšeného manželství ukrývala teta Anna Vaňačová. Po válce se pamětnice vrátila domů a znovu se shledala se svými rodiči. Vystudovala obchodní akademii a celý život se živila jako sekretářka. Nyní žije v pražském domově sociální péče.