František Vácha

„Jednu fotku mám, ale tu jsem ukradl, když jsem prohlížel materiály po roce 1992 na kriminálce. Byly tam čtyři, tak jednu mám. Jsem tam s kýblem, s kloboukem, je tam čitelné ,Moskva 2500 km‘ a dělám šipku. To bylo krásné období, když jeli třeba tiráci s vlajkami a ten zastavil a zeptal se, jestli může pokračovat dál, než to uschne. To bylo období, kdy byla úžasná atmosféra občanská, ale rychle sklapla po té normalizaci.“

„Ne rodiče, ale sám ten režim a lidé, kteří mne poškozovali, mne naučili žít jiným způsobem, po svém. Naučili mne to, nemít komunisty rád, a dodneška tomu tak je. Měl jsem k tomu vážný důvod.“

„Člověk je pak najednou klidnej a spokojenej. Dostane to takový rozměr, že si koupím fajfku, sednu si před tím špejcharem a budu pokřikovat na děvčata a budu vyprávět těm mladým, jak to vlastně v tom životě chodí, aby se chovali slušně, nenadávali, aby byli skromní, aby si nemysleli, že všechno budou mít hned zítra, a pak budou s tím životem smíření a spokojení jako já.“

„(…) Stojím v té řadě, byl jsem agronom, v lidové straně, JZD se jmenovalo Svatý Ján. Přemýšlím, co tomu volovi řeknu. Mockrát se chtělo změnit jméno na JZD Budoucnost nebo podobně, ale ke Svatému Jánovi se to nehodilo. Chtěli změnit název obce, ale místní byli proti. Celý socialismus jsme přežívali jako JZD Svatý Ján. Kravina hrozná, ale mělo to úspěch. Nás si nikdo nespletl. (…) Jméno: František Vácha. Zaměstnání: agronom. Kde: JZD Svatý Ján. To už jsem měl připravenou občanku v ruce. ‚Mladíku, srandu si dělejte z někoho jiného.‘ Dal jsem mu občanku do ruky a kouká na to: ‚Kde se vzal takový název v socialismu?‘ (…) Politická přislušnost: Československá strana lidová. Vzal papíry, šlehl s nimi a říká: ,Který vůl vás sem poslal? On je ze Svatého Jána a ještě u lidovců.‘ – Já na něj: ,Soudruh tajemník KSČ okresu Příbram.‘ (…)“