Zdeněk Uhlíř

* 1946  

  • „Když jsme byli u odvodu, tak si pamatuju přesně, že se ptali, jestli jsem syn živnostníka, protože v tý době bylo slovo živnostník jakýsi nepřátelský slovo. Živnostníci se sice živili sami, ale neměli na růžích ustláno. Tento zápis jsem dostal i do vojenský knížky.“

  • „Otec se znal s podplukovníkem Kolářem, kterej byl před válkou důstojníkem československý armády a byl i velitelem milovického letiště. A když začala válka, dostal se do nemocnice na Vinohrady, a protože Kolářovi pocházeli z Hostína, s otcem se odmalička znali. Protože na gestapu věděli, že se s ním otec zná, předpokládali, že by mohl vyvíjet nějakou odbojovou činnost, takže prováděli výslechy nejen toho podplukovníka Koláře, který byl v nemocnici, ale i otce. Nikdo ale na nikoho nic neřekl, takže nemohli prokázat, že se zúčastňujou nějaký odbojový činnosti, a otec byl na základě toho propuštěn. Ale osud podplukovníka Koláře byl takovej, že z nemocnice se už nedostal.“

  • „Přes Cestovní kancelář mládeže jsme jeli do mládežnického tábora, kde byli zastoupení mládežníci ze socialistických zemí. Hráli jsme tam fotbal, chodilo se na zábavy a byly tam i různý soutěže, fotbal, volejbal, tenis, ale i výtvarné soutěže, z nichž jedna mi utkvěla hodně v paměti. Z písku jsme měli vymodelovat, co nás napadne, a my už trochu byli postižený demokracií v tisku a věděli jsme, že sovětský vojska se nechtěj stahovat z Český republiky po tom cvičení. A tak jsme u moře vymodelovali Pražský hrad a zapíchli jsme tam československou vlajku a kolem Pražského hradu byly z písku vyrobený tanky. A přišli organizátoři soutěže, okamžitě ukončili soutěž a všechno rozkopali. To už byl náznak toho, že se něco bude dít a že v socialistických zemích klíčila zloba a nenávist proti tomu, co se u nás děje.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Byšice, 03.05.2016

    (audio)
    délka: 01:25:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Živnostník - to bylo nepřátelské slovo

 Uhlíř Zdeněk
Uhlíř Zdeněk
zdroj: natáčení PNS 2016

Zdeněk Uhlíř se narodil 5. dubna 1946 do živnostnické rodiny, která vlastnila dům na náměstí v Byšicích a provozovala v něm vlastní koloniál. Ještě než začal Zdeněk chodit do školy, byl jejich obchod začleněn do družstva Svépomoc, pozdější Jednoty. Rodina dostávala za provozování obchodu nájem, který byl po odečtení všech daní a odvodů sotva pětinový. Zdeňkův otec směl po vstupu do komunistické strany zůstat v obchodě jako vedoucí a v této funkci setrval až do důchodu, přestože byl později ze strany vyloučen. Zdeněk se rozhodl svoje studia zasvětit stavebnictví. Po maturitě byl povolán na vojnu, kterou strávil u pohraniční stráže a silničního vojska. Po návratu do civilu pracoval nejprve v Průmstavu Mladá Boleslav, pak v SBD Mělník a také ve stavební komisi MNV Byšice. V letech 1990–1994 byl místostarostou v Byšicích a v roce 1992 se mu podařilo znovu otevřít rodinný obchod, který na náměstí v Byšicích prosperuje dodnes.