František Uhlíř

"Ti druhý, co přijeli, tak to byli jiní maníci. Lovili ryby v Nežárce granátem. Dokonce si představte, že my jako kluci jsme pochopitelně asistovali při tom. Ten, co tam házel ty granáty (druhý byl v lodičce - ten potom ty ryby sbíral) a tak nevim - asi byl opilej. Já to nepoznal v té době. Vypadl mu odjištěný granát z ruky a naštěstí, jak stál na tom břehu, ten břeh byl dost vysokej, tak on rozpažil ruce a položil nás. My jsme padli a kus břehu se utrhl a zasypal nás blátem a kamením. To bylo štěstí, že to spadlo do řeky pod ten břeh. Jinak taky jsme mohli utrpět úraz."

"Co se stalo. Takzvaní partyzáni za pět minut dvanáct, kteří zastavili auto, německé, dodávku, vytáhli z toho vojáka německého. Sebrali mu pistoli a zavřeli ho do šatlavy. Auto bylo plné cigaret a takže to začali rozhazovat po náměstí. Já jsem taky přinesl domů krabičku cigaret a tatínek mě s tím poslal okamžitě nazpátek, abych to vrátil. A asi jakoby to tušil, nebo jako živnostník si to nemohl dovolit, aby se tam pral o cigarety. Netrvalo možná, to nedovedu odhadnout jak dlouho, se objevily německé pásové obrněné transportéry - tři a začaly svážet na náměstí muže. Ti takzvaní partyzáni si mysleli, že už je konec války, jenomže nebyl. Ti Němci, když zjistili, že se tohle stalo, tak začali svážet ty všechny muže. Můj otec se tomu chtěl vyhnout, tak v tom domě, kde jsme bydleli, byl dvůr. Za dvorem stodola, za stodolou zahrada a tam už byly pole - on chtěl tudy uniknout někam do lesa nebo kam. Ale Němci byli natolik chytří, že obsadili celou Stráž i vzadu. Takže ho chytli a přivedli ho taky před tu radnici. To bylo poprvé, kdy jsem viděl německého vojáka, který prošel naším bytem se samopalem, ale vůbec nic neříkal a prošel a bez jakékoliv újmy."