Kvůli Havlově dopisu mě vyhodili z práce, napsal jsem tedy knihu, kterou měli i v Bílém domě
Stáhnout obrázek
Ing. Jan Tůma se narodil 20. července 1930 v Praze Nuslích do rodiny Jana a Anny Tůmových. Jan vyrůstal s mladším bratrem Pavlem. Otec měl obchod s fotoaparáty a kamerami na Václavském náměstí. Maminka Anna pocházela z rodiny Prošků, která vlastnila činžovní dům v Praze, v němž měl Janův dědeček František Prošek obchod se smíšeným zbožím. V roce 1936 Janův otec zemřel po operaci slepého střeva, matka vychovávala děti sama a už se nikdy neprovdala. Jan Tůma vzpomíná na dramatické okamžiky z konce války, zejména na útěk před německou armádou, která se stahovala k Nuslím, či na pomsty na německých civilistech. Část příbuzenstva byla po válce odsunuta do západního Německa, protože otec pocházel z jihočeského pohraničí, kde se jeho sestry ještě před válkou provdaly za starousedlé Němce. Jan Tůma měl od dětství zájem o techniku. V letech 1948-1953 vystudoval ČVUT, již za studií pracoval na stavbě mostů, také přednášel v Technickém muzeu a měl za sebou první publikační aktivity. Po škole nastoupil do Konstruktivy, brzy ale přijal nabídku z Vysoké školy železniční v Karlíně na místo odborného asistenta. Natáčel zde výukové filmy, v čemž pokračoval i po přestupu na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde do roku 1960 jako odborný asistent vyučoval průmyslové technologie a spolupracoval při zavádění prvního sálového počítače. Přeorientoval se na nastupující kybernetiku a spolu s kolegou Zdeňkem Křečanem sestrojil první „vyučovací stroj“ KT-1 a vybavil ho programy. Poté v rozvoji „kybernetické pedagogiky“ pokračoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1968 - 1972 pobýval v Západním Berlíně, kde na vysokých školách zaváděli vyučovací stroje. Kvůli styku s emigranty a podezření z úmyslu emigrovat byl evidován jako „prověřovaná osoba“. Roku 1975 byl spolu se čtyřmi dalšími učiteli propuštěn z fakulty kvůli údajnému šíření a rozmnožování otevřeného dopisu Václava Havla Gustavu Husákovi. Poté nemohl najít práci, až díky známému mu byla svěřena podniková škola rudných dolů Příbram v zámečku Loděnice, kde působil jako ředitel. V roce 1990, už jako penzista, se mohl začít naplno věnovat cestování a publicistice. Během života publikoval v mnoha technických a odborných časopisech, vystupoval v pořadech Československé televize a Československého rozhlasu. Je autorem 62 vědeckých, odborných a popularizačních knih, z nichž desítka vyšla i v zahraničí. Největší mezinárodní publicitu získal jeho „Velký obrazový atlas světové dopravy,“ vydaný v roce 1980, přeložený do několika jazyků. Má dvě děti, je podruhé ženatý, jeho druhá žena Eva Tůmová také vyprávěla svůj životní příběh pro Paměť národa.
