Miroslav Tomek

* 1946

  • „Tehdy jsem byl u Bohumila Hrabala, ke kterému jsem léta jezdil, a zrovna se tam doneslo, že Landovského zatkli v Praze s Chartou. Tak jsme si to tam přečetli. Když jsem večer od něj odcházel, tak jsem šel čekat na autobus a tam jedno auto přede mě, jedno vedle mě, jedno za mě. A už to začalo: ‚Jste zatčen, ruce na auto, osobní prohlídka.’ Já jsem netušil, že je to kvůli Chartě, ale oni to rozjeli okamžitě. Hledali, jestli nemám text, protože věděli, odkud jsem šel. Text jsem neměl, já jsem ho nechal tam a říkal jsem si, že až tu budu příště, tak si ho vezmu. Což mě zachránilo. Byl jsem na ně dost drzý, protože jsem si třeba rozepnul kalhoty, když dělali popis osoby, aby viděli, jaké mám slipy. Jenže autobusák, když to viděl, tak ani nezastavil na zastávce. Tak já jsem povídal: ‚No tak to je, soudruzi, hezké, vy jste mě vlastně bezdůvodně zatkli, teď mě pouštíte, a jak já se dostanu domů? To půjdu pěšky? Já si podám stížnost.’ A ten jeden říká: ‚Ale my vás nesmíme vzít do služebního auta. Ale tady je Pomocná stráž VB, ti vás můžou vzít.’ Tak mě odvezli do Sadské na křižovatku, jenže tam zase hlídali. Okolo projíždělo nějaké auto, tak ho zastavili. Řidič se celý rozklepaný ptal, co se děje. ‚Tohohle soudruha naložíš a odvezeš ho do Poděbrad.’"

  • „A vyvrcholilo to posledního října 1967, kdy naprosto neorganizovaně a spontánně se vyrazilo do Prahy. Vyrazilo se do Prahy zadem přes Pohořelec do Nerudovy ulice s výkřiky ‚Chceme světlo!’. Jenomže problém byl v tom, že v té době zasedal ve Španělském sále Ústřední výbor KSČ a oni si to vysvětlili po svém, že chceme světlo do politiky. Dole na Malostranském náměstí už čekali policajti, protože to někdo prásknul po cestě. Začalo domlouvání a nejenom obušky, ale i vytlačovali auty. Takové to najíždění do nohou auty, to není nic příjemného. Tak jsme se stáhli na Strahov, pár kluků zatkli a naházeli do aut. A do tohohle nastoupil Pohotovostní pluk VB. Byla to banda lidí, která se vyžívala v bolesti druhých. Řezali hlava nehlava – mladé, staré, student, bylo to jedno. Řezat, bít, tlouct, kopat. Dokonce šli k holkám do pokojů a řezali je obuškem, když ležely v posteli. Spousta lidí zraněných. Spousta lidí potlučených."

  • „Pro mě je tahle doba spojená s jednou věcí. Byl jsem se ženou v Praze, jdeme po Václaváku a zrovna jsme míjeli průchod domu, kde se upálil Zajíc. Ještě teď se mi ježí chlupy, protože se mi vybaví ten nelidský řev toho člověka. Pokaždé mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Bylo to hrozné. Nejhorší vzpomínka po roce 1968 je pro mě tahle. Bylo to něco děsivého, když jsem z toho průchodu slyšel ten zvuk, to je něco šíleného.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Poděbrady, 11.07.2019

    (audio)
    délka: 01:41:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Poděbrady, 15.07.2019

    (audio)
    délka: 41:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za všech okolností říkejte pravdu, i kdyby byla sebekrutější. Milosrdná lež k ničemu nevede

Miroslav Tomek v maturitním ročníku, 1964
Miroslav Tomek v maturitním ročníku, 1964
zdroj: Archiv pamětníka

Miroslav Tomek se narodil 28. března 1946 v Hradci Králové. Dětství trávil u dědečka Augustina, který měl hospodářství v Batňovicích. Miroslav byl svědkem provokací, které měly donutit Augustina ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD). V roce 1964 odmaturoval v Pardubicích na elektroprůmyslové škole a poté nastoupil na Vysoké učení technické v Praze. Protože na strahovských kolejích docházelo k neustálým výpadkům elektřiny, na podzim roku 1967 se zúčastnil studentského protestu na strahovských kolejích pod heslem Chceme světlo! Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti tento protest tvrdě potlačil. 25. února 1969 se stal svědkem upálení Jana Zajíce. Po promoci krátce pracoval u Československé lidové armády, později byl učitelem na učilišti v Nymburce nebo ředitelem kulturního střediska v Poděbradech. V průběhu 70. let se pravidelně stýkal s Bohumilem Hrabalem. Během sametové revoluce v Poděbradech založil Občanské fórum a stal se prvním polistopadovým starostou města. Donedávna vyučoval na místní zemědělské škole, dnes (2019) je již v důchodu.