Karel Tomek

* 1954

  • „Když tady byl [dědeček Leopold Slíva] poprvé, to bylo v sedmdesátém čtvrtém roce... Babička tam byla od osmašedesátého roku do sedmdesátého čtvrtého. Pak už na tom zdravotně nějak nebyla dobře, tak se vrátila zpátky do republiky. V podstatě během roku umřela. Děda byl jeden z těch, kteří si vůbec nevzali americké občanství. Právě říkal, že v té době to bylo – kdo dostal americké občanství, tak se musel vzdát všech ostatních. Takže v té době bylo občanství americké jediné, nemohl mít české a ještě tohle. Tak říkal, že tím by se zbavil jakékoli možnosti vrátit se do Česka. Takže ten přijel – vlastně ho pustili sem – na pohřeb babičky, dostal, myslím, vízum na měsíc. Mezitím – tedy ještě před Vánocemi – můj táta zemřel. Tak mu to prodloužili a v lednu ho stejně vylifrovali zpátky. To tady byl poprvé, ale pak tady byl ještě několikrát – na svoje osmdesátiny a naposledy jsem ho viděl v sedmdesátém devátém.“

  • „Po válce [dědeček Leopold Slíva] říkal, že už politicky nebude chtít být činný. No ale lákali ho lidovci a nakonec si dal říct od národních socialistů a vlastně byl v tom šestačtyřicátém zvolen do Parlamentu za národní socialisty. Tam byl v podstatě do února [1948]. V září dostalo 40 lidí už avízo, že je na ně zatykač. Tak si vlastně říkal, že už nemá sílu na to, aby zase skončil někde v kriminálech, tak s vedením těch národních socialistů odjel. A jediný, kdo tady zůstal, byla Horáková.“

  • „Ve čtrnáctém roce [dědeček Leopold Slíva] narukoval do války a v šestnáctém byl zajat. Byl někde na Sibiři, nějakou dobu těžil železnou rudu. Pak se teda přihlásil do československých legií, byl u 6. střeleckého pluku a absolvoval celou tu anabázi, ruskou anabázi, až do Vladivostoku, a vrátil se roku 1920. Objel to tou nejdelší trasou – kolem Indie, Suezským průplavem do Janova a pak vlakem domů. Po válce se ujal hned hospodářství. Navíc ještě v devatenáctém roce tu naši obec Šumice přepadla obrovská povodeň, takže tam v podstatě část vesnice byla srovnaná se zemí, protože to bylo ještě stavěno z takových těch, jak se u nás říká, vepřovic. Takže jak přišla voda, tak to rozmoklo a ty baráky spadly, takže vlastně se zapojil do obnovy vesnice. A pak v osmadvacátém nebo i šestadvacátém byl zvolen i starostou a taky okresním zastupitelem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 15.07.2025

    (audio)
    délka: 01:31:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Svého dědu jsem poprvé viděl ve dvaceti letech

Karel Tomek, 1974
Karel Tomek, 1974
zdroj: Archiv pamětníka

Karel Tomek se narodil 12. června 1954 v Uherském Hradišti Marii a Karlu Tomkovým. Měl tři sourozence a vyrůstal v obci Šumice. Dědečka z matčiny strany Karel Tomek v dětství nepoznal – žil totiž v zámoří. Jmenoval se Leopold Slíva a narodil se 12. listopadu 1896. Během první světové války se zapojil do legií a prošel sibiřskou anabází. Za první republiky se angažoval v komunální politice. Od let 1927/1928 působil jako starosta Šumic. V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecký mandát v Národním shromáždění za agrárníky. V prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově zřízené Strany národní jednoty. Po nacistické okupaci v roce 1939 pomáhal některým lidem utéct do exilu. V lednu 1941 ho zatklo gestapo a zbytek války prožil v německých káznicích. V parlamentních volbách v roce 1946 byl za národní socialisty zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. V září 1948 emigroval do USA, aby unikl zatčení. Karel Tomek svého dědečka viděl poprvé až v roce 1974. Vystudoval na Fakultě strojní ČVUT a působil v Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy. Roku 2025 žil v Praze.