„Potom, když jsem byl v pubertě, mě děda vodil k sedlákům a já jsem je kreslil. Taky mě děda jednou dostal. Zavolal mě, utrhl jablko za stromu a řekl mi: ‚Oline, pojď sem.‘ Vidíš to? To je krása, zkus něco takového udělat. A on to nemyslel, abych to namaloval, on to myslel – udělej něco tak, jak to pánbůh stvořil. Od té doby si uvědomuji, že to nikdy neudělám, není to možné, ale alespoň trochu se budu snažit vytvořit nějaký svůj signifikantní svět. Od té doby je pro mě důležité, aby ten tvůrce, kamarád, spolužák, někdo z profese, aby stvořil svůj svět, protože malířů a sochařů je strašně moc, ale kdo tohle nedovede, tak se prostě nezapíše.“
„Přes nás projížděly strašlivé spousty tanků, jely ze Slovenska. Protože rodiče museli pracovat a my měli prázdniny, vyběhli jsme ven a počítali ty tanky. Maminka z toho byla docela na nervy. Pak začala ta doba, kdy se psaly plakáty. Já jsem v té době pořád intenzivně kreslil a oni mně třeba sousedi přinesli vytržené vtipy od Jiránka, jak to bylo v Dikobrazech nebo v čem, a já to překresloval na velké formáty. Lepilo se to po celém náměstí. Dokonce jsem si vedl deník, kam jsem si psal hesla, která lidé vymýšleli.“
„Protože se hodně uvolňovalo, tak jsem se v malování dostal od figurálních a jiných kompozic až do abstrakce. To oni těžce nesli, to nešlo. Přijeli mi vysvětlovat, co to je socialistický realismus a jestli jsem ochoten dělat něco takového pro náš lid. Jestli nejsem ochoten, tak to pro mě bude mít vážné následky. Naštěstí jsem dostudoval v šestaosmdesátém a uvolňovalo se to čím dál víc. Pak přišel rok 1989 a bylo po ptákách.“
Oldřich Tichý se narodil 15. září 1959 ve Zlíně. V den svých dvanáctých narozenin se rozhodl pro malířskou dráhu. Otec byl truhlářem, matka prodavačkou v mlékárně. Přes nedostatek vzdělání, kulturního rozhledu a umělecké tradice v rodu syna od počátku jeho malířské dráhy podporovali. Rodina, rodný kraj Valašska a křesťanská víra představovaly zakotvení a zdroje pro jeho tvorbu. Oldřich Tichý vystudoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, kde jej nejvíce ovlivnil akademický malíř Zdeněk Matyáš. Po škole se nedostal na Akademii výtvarných umění v Praze a dva roky se věnoval arteterapii v kroměřížské psychiatrické léčebně. Na Akademii byl přijat až na třetí pokus, jeho cílem bylo úspěšně projít studiem - to byla také nutná podmínka pro získání státního povolení k svobodnému povolání výtvarníka. Státní zkoušku složil u profesora Františka Jiroudka. V první polovině 80. let Oldřichu Tichému nebyla povolena studijní stáž v zahraničí a mohl vyjet pouze na krátkou studijní cestu. Na konci 80. let vystavoval u příležitosti udílení ceny Scena Illustrata v italském Viterbu. V roce 1989 spoluzakládal výtvarnou skupin Most, se kterou absolvoval všechny domácí i zahraniční výstavy. V roce 1995 získal cenu nadace The Pollock-Krasner Foundation v New Yorku. Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Od konce osmdesátých let žije a tvoří v Dojetřicích u Sázavy. Obrazy Oldřicha Tichého jsou zastoupeny v mnoha státních i soukromých sbírkách.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
