„Musím říct, že moje sestra tíhu tehdejší doby zakusila víc. Když končila školní docházku osmou třídou, dostala se na gymnázium, i když tehdy se to jmenovalo jedenáctiletá střední škola, do Boskovic, kde se také dobře učila. Měla nějakou tu dvojku a podobně, ale maturovala velmi úspěšně. Ovšem dostala, především z národního výboru a tak dále, špatný posudek. Bylo jí řečeno, že nedostane doporučení ke studiu na vysoké škole. Tehdy ředitel toho gymnázia, nebo té jedenáctileté střední školy, jí otevřeně řekl: ‚Co chceš? Tvůj bratr ministruje!’ Takže, i když byla myslím nejlepší ve třídě na známky, nebo jednou z nejlepších, tak se nemohla ani pokoušet o studium na vysoké škole. Tak šla pracovat do strojírny v Letovicích, kde pracovala také na montáži třídiček vajec. Také byla u té třídičky dvakrát na brněnském strojírenském veletrhu. Tam byla rok a potom si podala přihlášku na strojní fakultu. To se podařilo, ale až na odvolání. Tam byl nějaký vyšší komunistický funkcionář z Blanska, který se přimluvil, že tam vzorně pracuje ve strojírně. Za normálních poměrů by chtěla být učitelkou, nebo také chtěla studovat farmacii, být lékárnicí. To nebylo možné, a místo toho studovala na Vysokém učení technickém v Brně strojní fakultu.“
„Když jsem se dostal na vycházku, tak jsem tam sloužil mši v děkanském kostele na náměstí v Rakovníku při zavřeném kostele. Mám svého spolubojovníka, který pocházel ze Štěpánova u Olomouce. Nedávno jsme se potkali a on vzpomínal, že dělal písaře na rotě a veliteli roty vždycky říkal, ať mně dá vycházku v neděli. Takže se o to zasloužil, abych měl v neděli odpoledne vycházku. Takže to jsem využíval. I jsem tam sloužil, ale nebylo to nikdy pro ty druhé vojáky. Jednou tam byl z nějakého jiného útvaru slovenský vojín ještě s někým druhým, kteří se tam nějak nachomýtli a byli v tom kostele. Pozoruhodně, zřejmě to byl donašeč, se to dozvěděl politruk. Si mě zavolal a řekl mi, ať nesloužím pro druhé. Je to pozoruhodné, že tam byli jenom dva vojáčci a dozvěděl se to politruk.“
„V Erfurtu měli mnohem bohatší knihovnu. Měli tam samozřejmě hlavně německou literaturu, anglickou. Ale já jsem chtěl, jak jsem připravoval disertaci, to už bylo začátkem osmdesátých let, i literaturu francouzskou, popřípadě jinou. Mám krásnou vzpomínku, že světoznámý odborník, profesor Heinz Schürmann, tam byl, když já jsem tam byl, někdy v září. Oni začínali studium, my jsme tehdy začínali až začátkem října. Řekl mi, ať ho navštívím v jeho bytě, že má některé knížky, které ani v té fakultní knihovně nejsou. Takže jsem ho tam navštívil, vybral jsem si některé knížky a udělal výpisky. Takže na to mám vzpomínky, jak takový světový odborník... Přešel v padesátých letech dobrovolně do NDR ze západního Německa, aby tam podpořil studium. Nějak tak se obětoval, i když je pravda, že on mohl vyjíždět nejen do západního Německa, ale třeba i do Říma, studovat a tak dál. Jemu to povolili. Ty výjezdní poměry byly jiné než u nás. U nás to bylo tužší. Přesto tam vyučoval a publikoval mnohé publikace, které se dnes pokládají za významné příspěvky v tom bádání v Novém zákoně. To je taková vzpomínka z Erfurtu. Musím říct, že v Erfurtu se k nám chovali velmi přátelsky. Oni tak nějak cítili, že žijeme stejný osud. Jsme pod tou kontrolou komunistické moci.“
Ladislav Tichý se narodil 27. března 1948 v Olešnici na pomezí Čech a Moravy. Od raného dětství toužil stát se knězem. Sám se učil latinsky, německy a italsky. Navzdory vynikajícím studijním výsledkům ho z politických důvodů nepřijali na gymnázium, a šel studovat mechanizaci v zemědělství. Po maturitě nastoupil na Vysoké učení technické v Brně, ale v té době v něm dozrála touha stát se knězem. Když se v roce 1968 znovu otevřela možnost studia teologie, šel na obnovenou teologickou fakultu do Olomouce. Kněžské svěcení přijal 30. června 1973, ale před cestou do pastorace musel absolvovat dvouletou základní vojenskou službu v Rakovníku. Po návratu do civilu rok působil ve farnosti Staré Brno a další rok jako kaplan v Třebíči. V roce 1978 se přestěhoval do Litoměřic, kde dělal prefekta v semináři. Po roce začal svá doktorská studia na teologické fakultě v Litoměřicích, jezdil studovat do Erfurtu a v roce 1984 byl promován na doktora teologie. V osmdesátých letech učil na fakultě latinu a biblické předměty. Účastnil se konferencí ve Vídni, Grazu, Brixenu a Trevíru. Když padla vláda totalitního režimu, odešel na obnovenou Cyrilometodějskou teologickou fakultu UP v Olomouci, kterou vedl od roku 1991 jako děkan. Od roku 1995 do současnosti vede Katedru biblických věd. V roce 1993 byl jmenován docentem a v roce 2005 profesorem teologie.
Na kněžském svěcení v Brně 30. června 1973, zprava Ladislav Tichý, Richard Sikora, Karel Obrdlík, Jiří Mikulášek, František Koutný, Josef Dvořák
Na kněžském svěcení v Brně 30. června 1973, zprava Ladislav Tichý, Richard Sikora, Karel Obrdlík, Jiří Mikulášek, František Koutný, Josef Dvořák
Pamětník Ladislav Tichý po primiční mši v kostele svatého Vavřince v Olešnici dává novokněžské požehnání svému otci Ladislavu Tichému
Pamětník Ladislav Tichý po primiční mši v kostele svatého Vavřince v Olešnici dává novokněžské požehnání svému otci Ladislavu Tichému
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
