Zdeňka Svobodová

* 1926

  • „Já jsem žádné peníze neměla, takže to pro mě nebyl takový problém. My jsme za války jezdili na Šumavu pro jídlo… A po reformě jsme přijeli do té vesnice a tam to bylo zlý. Lidi hrozně šetřili, ti chudáci. To bylo, tam plakali, váleli se po zemi a: ‚Já přišla o všechno! O všechno jsem přišla!‘ Peníze si schovávali doma, normálně do kasičky, jak se tak dělávalo. Tak to bylo ošklivé, strašné to bylo. Nejvíce na to doplatil asi ten venkov, šetrní lidé. To bylo 1:50, to se pak dostala pětikoruna. Já jsem taky dostala asi čtyři nebo pět korun za to, co jsem měla u sebe. Přišla jsem za strýcem do Budějovic, vždycky mně moc pomáhal, a říkám mu: ‚Podívej, mám malé dítě, a čtyři koruny. Co budu dělat?‘ A on říkal: ‚Nic se neboj, teď zůstaneš u mě dva měsíce, já vás uživím.‘ Tak mi pomáhal. Vždycky se našel někdo, kdo mi pomohl.“

  • „Viděli jsme, když je odváželi, rozkřiklo se to. Maminka mi dala okamžitě balík, byl tam chleba a všechno možné, co doma honem měla, a řekla: ‚Utíkej na nádraží.‘ Tak jsme utíkali na nádraží v Holešovicích a tam stál ten vlak. To se divím, že nám to dovolili, my jsme mohli k okýnkům a dávali jim to jídlo.“

  • „Po válce v pětačtyřicátém se shromažďovali Němci. Každý si mohl vzít balíček a teď seděli na tom Strossmayeráku, to bylo plné náměstí Němců. Někdo vzal bílou barvu a štětec a začal všem malovat na záda hákový kříž. To se mi nelíbilo, to bylo hrozné. Takže všichni měli hákové kříže a seděli. Nejhorší byl ten chlap s bičem. Dal je do kroužku, vzal ten bič a oni se museli svléknout do půl těla. Stál na nějaké bedně před kostelem. Bičoval je a oni chodili pořád dokolečka okolo něj. Měli svázané ruce, takže se nemohli zakrývat. To bylo ošklivé. No to jsme dělali my. Nevím, jak je to možné. Říkali, že tomu, co bičoval, zabili rodiče a musí se z toho nějak dostat. Tak ten ‚Malý Berlín‘, tam bylo plno Němců, to byl plný Strossmayerák.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 18.09.2018

    (audio)
    délka: 01:02:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 15.10.2018

    (audio)
    délka: 38:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V pětačtyřicátém na Strossmayeráku chlap na bedně bičoval Němce. To bylo ošklivé…

Portrét 1941
Portrét 1941
zdroj: archiv pamětnice

Zdeňka Svobodová, rozená Štěpková, přišla na svět 19. září 1926 v Českých Budějovicích. Tatínek stavitel se podílel na budování několika vil na pražské Hanspaulce. Rodina bydlela střídavě v Budějovicích a Praze. Když Zdeňka nastoupila do první třídy v Praze-Dejvicích, bydleli již v hlavním městě nastálo. Během hospodářské krize třicátých let živil tatínek rodinu, jak se dalo. Přestěhovali se na Letnou poblíž Strossmayerova náměstí. Zdeňka nastoupila na gymnázium a v roce 1945 odmaturovala. Vzpomíná, jak nedostatečné potravinové příděly řešili rodiče dojížděním do podhůří Šumavy, kde se znali s tamními sedláky. Zpátky přijížděli s plnými batohy a hlady netrpěli. Hrozným zážitkem se stalo shromažďování německého obyvatelstva na Strossmayerově náměstí po osvobození Prahy, potupné malování hákových křížů na oblečení a bičování. Kvůli svému chlapci se rozhodla pro studium medicíny, ale po dvou letech poznala, že se na lékařku nehodí. Nastoupila proto na pedagogickou fakultu, kde se věnovala především milované kresbě. Několikrát se neúspěšně pokusila o přijetí na Akademii výtvarných umění. Nadšení druhé poloviny čtyřicátých let pro ni vyvrcholilo průvodem na Pražský hrad během únorových dní roku 1948. Následnými prověrkami ve škole prošla a dostudovala. V roce 1951 se vdala a záhy se jí narodil první syn. Byla na něho i domácnost sama, protože manžela odvedli na dva roky základní vojenské služby. Vypráví o týrání tatínka po jeho zatčení ve vyšetřovací vazbě, kam se dvakrát dostal za údajnou pomoc při ilegálním přechodu hranice a urážení Klementa Gottwalda, a zážitek z neštěstí ožebračených lidí po měnové reformě v roce 1953. Zdeňka pracovala od šedesátých let ve Výstavnictví na Letné, kde se věnovala rozkreslování a vybarvování plánů.