Vladimír „Metud“ Svoboda

„Já jsem odcházel, tak jsem se ještě vrátil. Kluci šli napřed, k Hekťákovi [Liboru Albertovi] na byt na dokončení párty. Vrátil jsem se pro ty dva obrazy. A najednou zastavilo policejní auto. ,Jménem zákona vás zatýkám. Do auta!’ Říkám: ,Ne, já jdu domů.’ Vytáhl pistoli jako donucovací prostředek, tak mě naložili do auta. V podstatě mě zatkli a vezli na výslech. Kluci šli po Chebské ulici, a jak auto zatáčelo, otevřel jsem dveře a chtěl vystoupit. On přibrzdil a žádal o pomoc vojenskou hlídku, lítačku, aby mě zatlačili zpátky do auta. Já jsem byl silnější. Ani se jim nechtělo se do toho montovat. A jak tam byli ti lidi, kteří odcházeli z Kubáně, obstoupili auto a začala mela. Takže mě osvobodili. Všechno ok, i když obrazy zůstaly v policejním autě. Vím, že tam vylítla flaška a jeden z policajtů dostal do hlavy. Ono se to odrazilo od auta, střep, rozbitá hlava, aféra. Policajti volali posily. Raněného policistu odvezli do špitálu a začali to řešit. Já jsem byl už venku. Potřebovali jsme si zavolat, protože Hekťák strčil telefon do trouby. Musel jsem volat bráchovi, jestli došel domů, aby schoval kazety. A když jsme šli zpátky, sjely se auta, policisté se psy, a byli jsme zatčeni. Odtáhli nás na výslech. Tam nás svlíkli donaha kvůli vpichům a ztloukli nás na maděru. Měl jsem vytrhané vlasy, naražené koleno. A vykopli nás ven. Tomu jsem se divil. Čekal jsem, že bude zadržovačka, ale začali to řešit až následující týden. Napadení veřejných činitelů. Začali nás sbírat, znova a znova byly výslechy. Dino, jelikož jim [předtím na Kubáni] dal občanku, byl vzat rovnou do vazby v Ostrově. Tohle bylo v září 1988. Pustili ho z vazby až v listopadu nebo v prosinci. Nic mu neprokázali, ale dali mu podmínku, aby z toho vyšli vítězně. My jsme s Hektorem napsali stížnost na postup policie, jak nás zmlátili na té fízlárně. To přijala komise, udělali výslech a vyšlo to samozřejmě do ztracena, se svědky od nich. Napsali jsme ještě jednu stížnost, ale ve finále to otočili proti nám, že haníme policii. Navíc napadení veřejného činitele. Otočili to a dali nám paragraf na pět let, že jsme vysoce nebezpečí, shrnuli tu akci jako protistátní a že jsme živlové. Spojili to do jednoho a tímhle, že se nám pomstí. Soudy se táhly a po revoluci se to anulovalo, takže se to nedotáhlo do konce.“