Jaromír Piskoř

* 1962  

  • „Zaměstnanců Státní bezpečnosti bylo v Opavě sedmdesát dva a chartistů pět. Vím to přesně, protože chartista Zdeněk Pika je po revoluci vyhazoval od policie. Byl předsedou okresní občanské komise, a když je přišel vyhodit, byli už někteří u dopraváků. Utekli od estébáků hned, jak se to zlomilo, ale Pika je stejně všechny vyhodil. Pracoval předtím jako kotelník a byl tvrdej.“

  • „V listopadu to bylo v Ostravě nebezpečné až do chvíle, kdy se zaplnilo celé Masarykovo náměstí. To bylo důležité. A potom rozhodla generální stávka, při které se na stranu Občanského fóra přidali horníci. Obrovskou roli sehrál horník jménem Dvořák. Vylezl z dolu celý černý a prohlásil: ‚Dost bylo komunistů!‘ Tím tu první vlnu zařídil on.“

  • „Já své působení v politice nehodnotím negativně, ale mohl jsem si to ušetřit. Moji spolužáci začali v roce devadesát podnikat a dnes jsou vysmátí. Jeden má farmu se sedmi sty hektary, druhý nevím co, třetí taky… Všichni jsme začínali od začátku, oni mě plácali po ramenou a říkali: ‚Ty dělej demokracii a my jdeme koupit trafiku. Je tam v privatizaci docela dobrá trafika, tak ji jdeme koupit.‘ Pak těch trafik měli dvacet, prodali je a koupili něco jiného. Dnes prodali leasingovou společnost za sedmdesát milionů… Kamarádi z Opavy přijížděli do Prahy, dali jsme kafe a oni shovívavě poslouchali, jak jsem nadšený. Tvořil jsem demokracii a měl jsem o tom keců plnou hlavu. ‚Jasně. Dělej demokracii, my jdeme dělat něco rozumnějšího,‘ smáli se. ‚Ty ses totiž v té Praze trochu pomátl, synku z Opavy. Kecáš nesmysly. Tak si dej s námi tři piva a vrať se zpátky na zem.‘“

  • „Někdy ve druhé polovině svého mandátu ve Federálním shromáždění jsem si uvědomil, že tohle není moje role. Hádali jsme se tam o pomlčku v názvu Československa, vylezl jsem ven, tam stál kordon starých ženských a plivaly po mně. Protože jsem schválil pomlčku. Byl to vnitřní boj, velmi nepříjemný. Říkal jsem si, jestli mám tohle zapotřebí, ale neuměl jsem to nijak ovlivnit. Sedmdesátý sedmý kompromis se Slováky… Ten pocit z práce federálního poslance byl hrozný. Takhle to mohu klidně říct, a také proto jsem tehdy v dalších volbách skončil až někde na čtrnáctém místě kandidátky. Do federálu, který se stejně potom do půl roku rozpadl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 21.03.2017

    (audio)
    délka: 04:16:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nejdůležitější je vědomí skutečné svobody

Jaromír Piskoř / 80. léta
Jaromír Piskoř / 80. léta
zdroj: archiv Jaromíra Piskoře

Jaromír Piskoř se narodil 11. srpna 1962 v Opavě rodičům původem z Hlučínska. Matka Edeltrauda Osmancziková pocházela z Kozmic a otec Jiří Piskoř z Oldřišova na dnešní hranici s Polskem. V srpnu 1968 byl Jaromír Piskoř svědkem okupace Opavska vojsky Polské lidové republiky. Otce po okupaci vyloučili z Komunistické strany Československa a v důsledku toho nemohl pamětník později studovat Střední hotelovou školu v Opavě, ale přijali ho pouze na střední školu zemědělskou. Na podzim 1982 narukoval na základní vojenskou službu do Košic, kde se seznámil se stejně starým Jaroslavem Kuchyňou. Ten měl kontakty na disidenty a zdroje samizdatu v Praze. Oba během vojny přímo v kasárnách samizdat přepisovali. Po návratu se Jaromír Piskoř seznámil s nezávislými aktivisty v Praze a přenesl jejich činnost včetně samizdatu na Opavsko. V půli roku 1988 začal spolu s dalšími vydávat autorský samizdat Protější chodník a v prosinci 1988 podepsal Chartu 77. Během roku 1989 organizoval petici proti stavbě obří koksovny ve Stonavě na Karvinsku a v listopadu byl jedním z lídrů Občanského fóra v Severomoravském kraji. Koncem ledna 1990 byl kooptován jako poslanec do Federálního shromáždění a v červnu 1990 zvolen ve svobodných volbách. V roce 1992 aktivní politiku opustil, ale ještě do roku 1996 pracoval jako tiskový tajemník Občanské demokratické strany.