MUDr. Pavel Svítil

„Mezitím jsme pendlovali mezi Prahou, Brnem, protože byla různá koordinační centra, a ještě jsme museli být tady v Jihlavě. Takže to bylo tak, že Pavel Novák jezdil nejvíc, já s ním, když to šlo, a museli jsme si to rozdělit. Nemůžete být všude, nemůžete být tady, v Praze a v Brně. Do toho jsem pletl furt svoji práci. Myslím si, že můj podíl na tom v Jihlavě byl, že jsem vystupoval jako mluvčí nebo koordinátor. Že jsem tu veřejnost přesvědčoval z očí do očí. Zvali mě tam, kde to hořelo: ‚Tak přijeď.‘ Říkám, dostal jsem se do situací, kterým jsem vůbec nerozuměl. Ale tak jsem tam musel stát na obecných zásadách, o co se vlastně jedná. Že to opravdu bude nový režim, svým způsobem nová struktura společnosti. A že hlavně už to nebude záviset na tom, kdo má nějakou stranickou knížku a kdo nemá. Což bylo takové základní, že to uvolní energii těch lidí. Vždycky jsem prezentoval, že každý bude moct své schopnosti uplatnit a prokázat a nebude k tomu potřebovat žádné klanění se červenému teleti a projednávání se soudružkami z vrátnice.“

„Nafasoval jsem dokonce i pistoli, ale bez nábojů, protože bych se z ní asi evidentně zastřelil. Ale na vojně si o tom můžete myslet, co chcete, ale oni vám pohrozí. Zaprvé nastoupí vojenská kontrarozvědka, ze kterých má každý strach, i když možná zveličený. A pak vám řeknou, že začne platit vojenské právo, což se rovná stannému právu. Tam můžete skončit velice rychle, když nesplníte rozkaz. Já si myslím, že ta celá armáda, kdyby se pohnula, tak by se samozřejmě pohnula. Dopadlo by to asi špatně, protože mužstvo bylo zoufale netrénované. Tam si o tom můžete myslet, že je to svinstvo, že je to podraz, že je to úplná blbost, ale zažil jsem tam ten pocit, že s tím nemůžete nic dělat. Kdo má o frčku víc, tak vydá rozkaz a mě přesadí z dvanáctsettrojky škodovky do UAZ a na hranicích mi dají zdravotnický SKOT, což byl osmikolový obrněný transportér s červeným křížem, a pojedete dál.“