Josef Švéda

* 1935  

  • „Vzpomínám, že jsem přišel do klubovny, která byla zavřená, ale jedny dveře byly vypáčené a už tam bylo vidět, že tam někdo bral věci atd. A už se vědělo, že se tam nesmí, že už to má Pionýr. Tak nevím, jestli si to skauti tam brali svoje věci, nebo jak to bylo, ale to byl vlastně konec, že.“ – „A tušilo se to už nějakou dobu, nebo to bylo tak naráz?“ – „To nikdo si nemyslel, že to tak skončí. Protože vlastně ještě jeli na ty tábory na sběr borůvek, čili to byly pracovní tábory. A nikdo tomu nechtěl věřit, že by to tak dopadlo. Tak si mysleli, no tak skauting je neškodný, to nikomu nevadí, že? Že chodí děti do přírody. Ale vadilo, no. Byl Pionýr a bylo potřeba děti převést do Pionýra.“

  • „Víte, když člověk vyroste v tom systému, tak je těžké si představit, že by to opravdu mohlo skončit. Ale všichni jsme se těšili, že jednou to bude. Ale nevěděli jsme kdy. Protože když už přišla vojska, tak to bylo potvrzení, že to není tak jednoduché, aby si někdo změnil názory a zlikvidoval tady starý režim a udělal nový. To se podařilo až v tom devadesátém roce potom.“

  • „Protože jsme ho neměli složený ještě. My jsme tam byli v tom oddíle, ale ten slib se obyčejně skládal na táboře. Já jsem nebyl na táboře už, takže jsme si ho dodělávali tam. Někde starý lom tady na Slanici, kde jsme udělali oheň, tam nemohlo nic chytnout, že. A tam jsme si to teda odbyli nějak, nevím, jestli dopoledne, nebo odpoledne. Moji rodiče o tom věděli, ti se přišli podívat, a z druhé strany nás sledoval ten estébé – ten, co se tam přistěhoval vedle. To jsme nevěděli vůbec. A tak on celkem se s náma nestýkal, snad podával jen informace o nás. Když nás viděl třeba, že jsme se setkali u nás doma, nebo jsme šli někam do těch lesů.“ – „A jak vás napadlo, že tenhle člověk vás sleduje?“ – „Protože on tam byl v tom lese, to mně někdo řekl, že on tam stál a díval se na ten slib, tenkrát. Myslím, moji rodiče mi to řekli.“ – „A až v tu chvíli vzniklo to podezření?“ – „Až v tu dobu. Oni taky se zajímali, co dělá, kde je zaměstnaný, a nějak se doneslo, že pracuje u estébé.“ – „A myslíte si, že to byla náhoda, že se k vám přistěhoval?“ – „To nevím, to nedokážu říct. To opravdu nedokážu říct, ale on potom později se odstěhoval pryč. Tak možná to bylo cílené v té době, když se prozradilo, že teda my máme tu skupinu.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Zlín, 13.04.2018

    (audio)
    délka: 02:14:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Odznak jsem si schoval, i šátek

Dobová fot. J. Švédy
Dobová fot. J. Švédy
zdroj: archiv J. Švédy

Josef Švéda se narodil 12. května 1935 ve Zlíně. Otec i matka byli Baťovými zaměstnanci - otec působil v exportním oddělení a matka jezdívala mimo republiku školit zaměstnance Baťových zahraničních poboček. Pamětník po válce krátce studoval na víceletém gymnáziu. Po jejich zrušení se vrátil na měšťanskou školu a pak pokračoval na učilišti. Po válce se stal členem Sokola. V roce 1948 krátce navštěvoval skautský oddíl, který měl klubovnu Na Kútech. Po jeho zákazu v lednu 1950 přišli o klubovnu i své věci. Přesto se kamarádi ze Skautu dál scházeli a utvořili malou skupinu. V roce 1951 ale padli do léčky svého bývalého vedoucího, který rozhlašoval, že Skaut se znovu obnoví. Složili dokonce i skautský slib, ale netušili, že jsou zpovzdálí sledováni pamětníkovým sousedem, nejspíše spolupracovníkem StB. Někteří členové skupiny byli pak i vyslýcháni a jeden z nich byl nucen k podávání zpráv týkajících se Rudolfa Plajnera. V době, kdy pobýval na internátu, se Josef Švéda také věnoval atletice a od Emila Zátopka převzal Tyršův odznak zdatnosti. Po vyučení si doplnil středoškolské vzdělání studiem a maturitou na průmyslové škole. S kamarády se dál scházeli a vyráželi do přírody, později společně s horolezeckým oddílem. Po maturitě byl přijat na vysokou školu do Pardubic, kde studoval na chemicko-technologické fakultě. Během studií se věnoval sborovému zpěvu a seznámil se tak i se svou budoucí manželkou. Společně ve Zlíně vychovali tři děti. Převážnou část svého profesního života strávil ve výzkumném ústavu v Loukách. Po roce 1989 se pustil do podnikání a spoluzaložil ve Svárově firmu Invos s.r.o. Stále je aktivním členem old skautů. Ve volném čase se věnuje malbě a studiu na univerzitě třetího věku.